Tento text se zabývá významem a vlivem společenských příkladů a vzorů. Autor zkoumá rozdílné vnímání těchto vzorů v závislosti na stabilitě společnosti. Zatímco ve stabilním prostředí jsou pozitivní vzory přirozeně následovány, v krizových obdobích dochází k jejich znevažování a ztrátě přitažlivosti. Dobré příklady jsou pak často považovány za zastaralé a neschopné nabídnout řešení pro současnost. Hlavním přínosem úvahy je zjištění, že moc vzoru nespočívá v nápodobě samotné, ale v jeho schopnosti poukazovat k hlubšímu závazku či normě, které předcházejí vzoru jako takovému. Příklad je chápán jako pokus dostát původnějšímu kritériu, jež mu dává smysl a váhu. Text tak zdůrazňuje, že za každým následováníhodným činem stojí etický nárok, který je základem jeho přesvědčivosti. Tato analýza odkrývá ontologickou a etickou podstatu vzorů v kontextu společenských proměn a individuální odpovědnosti.
Příklad (vzor) a jeho „moc“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 8. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Příklad (vzor) a jeho „moc“
Význam „správných“ anebo „nesprávných“ příkladů či vzorů si obvykle málo uvědomujeme zejména ve společnosti, která není ve svých zvycích a tradicích příliš otřesena. V takové společnosti je totiž dobrých příkladů mnoho, zatímco špatných je poměrně málo a jsou nejen nápadné, ale jsou také veřejně odsuzovány. Naproti tomu tam, kde společnost takto otřesena – a hlavně silně otřesena – vskutku je, jsou dobré příklady vysmívány, pohrdány a přinejmenším považovány za cosi zastaralého, opožděného, době již nepřiměřeného. A tak dochází k tomu, že i ty nejlepší příklady (vzory) ztrácejí svou moc, svou přesvědčivost: nejen že nejsou napodobovány, ale jsou zbavovány jakékoli přitažlivosti – není v nich viděna možná alternativní cesta, tím méně nějaké pozitivní řešení. Z toho je docela dobře vidět, že síla či moc příkladů (vzorů) nespočívá v tom, že nás zvou k napodobování, nýbrž v čemsi jiném, totiž v poukazu k čemusi dalšímu, co je až „za“ vzorem“, či možná lépe: co je „před“ vzorem, dříve než vzor, který je vlastně jen pokusem dostát nějakému původnějšímu, základnějšímu závazku, kritériu, normě.
(Písek, 100830-1.)