Tento text se zabývá filosofickou analýzou pojmu „otázka“ a procesu „tázání“. Autor zdůrazňuje, že neexistuje nic jako „objektivní otázka“, protože každá otázka je vždy produktem konkrétního aktu dotazování. Běžné formulace o „kladení“ či „stavění“ otázek jsou kritizovány jako zavádějící, neboť sugerují, že otázka je předmětná entita, kterou lze přemisťovat nezávisle na myšlenkovém procesu. Vnější stránka otázky je pouze její formální schránkou. Aby došlo k jejímu skutečnému pochopení, musí ji příjemce ve svém vědomí znovu oživit a restituovat skrze své vlastní aktivní tázání. Skutečná otázka je tedy definována jako živý, myšlený proces, nikoliv jako statický objekt. Porozumění zformulované otázce vyžaduje, aby se subjekt sám začal tázat, čímž překonává pouhou vnější formu a dostává se k podstatě tázání. Tento přístup zdůrazňuje procesuální a subjektivní povahu poznání, kde je kladen důraz na vnitřní aktivitu mysli namísto pasivního přebírání hotových informací.
Otázka a tázání
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 9. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Otázka a tázání
Když užíváme slova „otázka“, musíme dbát na to, abychom pamatovali na to, že nic takového, jako „objektivní otázka“ neexistuje a není možné. Otázka je vždy výsledkem, produktem tázání, dotazování; formulace jako „položit otázku“ nebo „klást“ nebo „stavět“ otázky je matoucí, protože sugeruje, jako kdyby bylo možno nějakou „otázku“ odněkud (kde byla nebo je) vzít a přendat, přesunout ji někam jinam. Předmětná, „vnější“ stránka otázky spočívá v její formulaci; jako každá formulace musí být nejprve znovu pojata, znovu pochopena, tj. ten, kdo se chce k otázce dostat, musí porozumět její zformulovanosti tak, že se sám začne tázat, tj. že nějakou skutečnou (tj. živou, živě někým myšlenou) otázku restituuje svým vlastním novým tázáním.
(Písek, 100925-1.)