Text se zabývá klasickým filosofickým problémem vztahu mezi jednotou a mnohostí v kontextu počátku. Autor reaguje na otázku Barbory Řebíkové o původu mnohosti, pokud na počátku stojí jedinost. Argumentuje, že tento problém provází filosofii od antického Řecka, avšak jeho podstata může být od počátku nesprávně pochopena. Řešení spatřuje v distinkci mezi předmětností a nepředmětností. Nepředmětnost se vymyká kvantifikaci, a proto u ní rozlišení mezi jedním a mnohým ztrácí tradiční smysl. Pokud počátek chápeme jako proces uskutečňování a zpředmětňování, musíme hovořit o mnohosti počátků. Pokud však zkoumáme povahu počátku před jakýmkoli zpředmětňováním, je rozlišení mezi jediností a mnohostí nelegitimní a vyžaduje reinterpretaci. Text zdůrazňuje nezbytnost rozvíjení nových pojmových prostředků pro soustavné nepředmětné myšlení, které se vyhýbá tradičním kvantifikujícím kategoriím a umožňuje hlubší nahlédnutí do problematiky počátku mimo rámec běžné předmětné logiky a ontologie.
Jedinost na „začátku“? / Počátek a jeho „jedinost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 10. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Jedinost na „začátku“? / Počátek a jeho „jedinost“
Barbora Řebíková se v rozhovoru ptá: »A kdeže se bere ta „mnohost“, když na začátku je „jedinost“?« To je jistě jeden z velkých filosofických problémů; a my si musíme jasně uvědomit, že tento problém stál hned u kolébky filosofického myšlení ve starém Řecku, takže se mu na jedné straně nemůžeme vyhýbat, ale na druhé straně se také musíme s trochou pochyb tázat, není-li to špatně postavený či spíše špatně pochopený problém, a to už od samého „počátku“. (Tak tomu ostatně bývá se všemi velkými problémy.) Sám vidím cestu k řešení právě v myšlenkové práci s oním důrazem na principiální (! – slovo „principium“ je ovšem také zatíženo tou myšlenkou „počátku“!) rozdíl mezi předmětností a nepředmětností. Nepředmětnost se vymyká možnostem kvantifikace, takže rozdíl mezi „jedním“ a „mnohým“ tam postrádá smyslu a opodstatnění, aspoň pokud je chápán v tradičním smyslu. Takže pokud jde o to, rozumět pod slovem „počátek“ něco již se uskutečňujícího, tedy také „zvnějšňujícího se“ a „zpředmětňujícího“, pak můžeme (a musíme) akceptovat jen mnohost počátků. A pokud se chceme dotazovat na povahu počátku (nebo počátků) ještě před jakýmkoli uskutečňováním a tudíž zpředmětňováním, pak to rozlišení mezi „jedním“ a mnohým“ musíme považovat za nelegitimní, a musíme je rekvalifikovat a reinterpretovat, a to v souvislosti s prací na nových pojmových prostředcích , nezbytných pro rozvíjení soustavného nepředmětného (nezpředmětňujícího a tedy nekvantifikujícího) myšlení.
(Písek, 101010-1.)