Text pojednává o ontologické povaze celku nahlíženého v čase. Autor definuje skutečný celek nikoliv jako statickou strukturu nebo pouhý souhrn částí, ale jako dynamické dění a proces integrace. Zásadní myšlenkou je, že celek není vnějším organizátorem svých složek, nýbrž vzniká skrze aktivní a sebeorganizující interakci těchto částí. Tento proces je přirovnáván ke hře či souhře, jejímž výsledkem je právě ona celkovost. Celek tedy nepředchází své konstituování, ale zároveň není ani pouhým náhodným produktem aktivit bez subjektu. Úvaha se dotýká problematiky integrace a subjektivity, kdy integrující subjekt je podmíněn touto celkovostí, a zároveň ji svou aktivitou ustavuje. Text zdůrazňuje procesuální charakter bytí, kde jednota vyvstává z usilovné koordinace složek, čímž překonává mechanistické chápání vztahu mezi celkem a jeho částmi v rámci filosofického diskurzu o povaze reality a její časovosti.
Celek v čase
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 10. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Celek v čase
Každý skutečný celek je děním, a to právě děním sjednoceným, integrovaným v jednotu, tj. v jeden celek. Celek není pouhá hromada, v níž jednotlivé části či složky jsou prostě jen vedle sebe, nýbrž jsou spolu spjaty takovým způsobem, že vytvářejí onen celek. Tyto jednotlivé části či složky tedy nejsou „organizovány“ oním celkem, a proto to není onen celek, který je základně a původně aktivní v jejich organizování. Právě naopak to jsou ony „části“ či „složky“, které aktivně onen celek vytvářejí, a to tak, že na sebe navzájem reagují sebeorganizující formou, takže celek je vlastně výsledkem jejich souhry, jejich aktivní sehranosti, jejich intenzivní, usilovně provozované „hry“. Sám „celek“ je tedy výsledkem této hry, které proto nepředchází a nemůže předcházet. Na druhé straně jej však nemůžeme považovat ani opačně za pouhý výsledek jakési souhry aktivit, jakou bychom neměli komu připsat (jakožto integrujícímu subjektu, který onu celkovost nutně předpokládá a který by bez ní nemohl subjektem jakožto integrovaným a integrujícím celkem být, ani se jím stát).
(Písek, 101021-1.)