Text se zabývá problematikou počátků filosofického uvažování a otázkou, jakým způsobem a u jakého tématu lze s filosofováním začít. Autor zdůrazňuje, že neexistují žádné předem dané či "přirozené" principy, od nichž by bylo nutné vycházet. Výběr tématu je ovlivněn aktuální situací, osobním rozpoložením, četbou i vnějšími okolnostmi, nikoli pouze vědomým rozhodnutím filosofie samotné. Zatímco tematicky je pole působnosti v podstatě neomezené, klíčovým se stává procesní aspekt – tedy volba postupu, strategie a způsobu, jakým jsou první kroky v myšlení realizovány. Důležitou roli hraje také kontext a cílová skupina, ke které promlouváme. Práce ukazuje, že efektivita filosofického zkoumání závisí spíše na schopnosti tvořivě zapojit zvolený problém do širších souvislostí než na hledání fixního výchozího bodu. Dále je zdůrazněno, že počátek uvažování není určen pouze logickou nutností, ale i snahou o oslovení druhých. Celkově text vybízí k otevřenosti a metodologické flexibilitě při vstupu do světa filosofického diskurzu, kde je taktika stejně důležitá jako samotný předmět zájmu.
Filosofování – jak začít
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 12. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Filosofování – jak začít
Pokud jde o témata, lze s filosofováním začít vlastně u kteréhokoli; není to (a nemá to být) filosofie, která to rozhodne, nýbrž aktuální situace; proto lze zásadně filosofovat o čemkoli. Výběr ovšem vždycky trochu záleží i na nás, ale nejen na nás, na naší vědomé volbě, nýbrž také na okolnostech (tj. také našich okolnostech), na naší kondici a náladě, na tom, co čteme a co nás zaujalo (zejména, když s tím chceme polemizovat), atd. Jinak se to ovšem má s postupem, čím a jak začít, jakým způsobem začneme filosofovat, jak budou vypadat naše první „kroky“ a jak ty další, jakou taktiku a strategii budeme uplatňovat, do jakých vztahů a souvislostí budeme zvolené téma zapojovat, apod. A ovšem také, pro koho to děláme, koho chceme oslovit, u koho a čeho tím chceme dosáhnout atp. A tu se pochopitelně ukazuje, že některé začátky a postupy jsou vhodnější a jiné méně vhodné. Ale jedno je nepochybné: není žádných „přirozených“ ani předem „daných“ („apriorních“) počátků, tedy „principů“, od nich by bylo třeba nebo nutno vycházet.
(Písek, 101227-1.)