Tento text se zabývá problematikou transcendentálií a kritizuje běžnou filosofickou praxi, která dostatečně nerozlišuje mezi pojmy a jejich intencionálními modely či předměty. Autor odmítá ztotožňování transcendentálií s pouhými přesažnými pojmy a navrhuje přísné rozlišení mezi transcendentálními pojmy a samotnými transcendentáliemi, k nimž tyto pojmy intencionálně odkazují. Ačkoliv lze v širším slova smyslu považovat všechny pojmy za transcendentální, skutečné transcendentálie jsou specifické tím, že pro ně nelze nalézt oporu v běžné smyslové zkušenosti. Text zdůrazňuje, že vedle smyslového vnímání existuje také svébytná a klíčová zkušenost myšlenková. Právě v rámci této myšlenkové zkušenosti se konstituují transcendentálie jakožto intencionální modely, které přesahují rámec zkušenostních předmětů v tradičním smyslu. Práce tak obhajuje uznání myšlenkové zkušenosti jako legitimního zdroje poznání, který umožňuje přístup k entitám, jež nejsou přístupné smysly, ale hrají zásadní roli ve struktuře lidského myšlení.
Transcendentálie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 3. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Transcendentálie
Náleží už k přetrvávajícím zlozvykům i ve velmi náročné jinak literatuře, že se náležitě nerozlišuje mezi pojmy a příslušnými jejich „předměty“ resp. „intencionálními modely“ (jimiž mohou být, jak víme, také intencionální nepředměty). Takže většina autorů považuje nadále tzv. „transcendentálie“ za „pojmy“ (v českém filosofickém slovníku se ve výkladu o „transcendentáliích“ mluví o „přesažných pojmech“ – 7233, s. 417). My naproti tomu budeme nuceni rozlišovat mezi „transcendentálními pojmy“ na jedné straně a jejich příslušnými „intencionálními modely“ (event. „intencionáliemi“, ale to nevypadá pěkně) na straně druhé. „Transcendentálie“ v našem použití toho slova jsou tedy tím, k čemu se vztahují (nač poukazují, k čemu se odnášejí, k čemu intencionálně směřují) příslušné pojmy tj. – chceme-li – „transcendentální pojmy“, ale k tomu se ještě vrátíme, protože v jistém smyslu jsou všechny pojmy transcendentální, ale jenom některé se vztahují k “transcendentáliím“). „Trancendentálie“ jsou tedy takové intencionální „modely“ (předměty nebo nepředměty), pro něž nemůžeme najít oporu v jiné zkušenosti než právě pouze myšlenkové (tedy pro něž nemáme žádné ověření ve smyslové zkušenosti; jinak řečeno, nejde o to, čemu se běžně říká „zkušenostní předmět“, v němčině „Erfahrungsobjekt“ – běžně proto, že za „zkušenost“ se považuje pouze zkušenost smyslová, zatímco my naopak budeme dávat důraz na to, že vedle zkušenosti smyslové je velmi důležitá také zkušenost s myšlením, tj. myšlenková, a v jejím rámci i zkušenost s myšlením transcendentálií).
(Písek, 090303-2.)