Tato studie se zaměřuje na hluboký rozbor fundamentálních filosofických témat, která vycházejí z bohaté tradice klasického myšlení a odkazů významných myslitelů minulosti. Hlavním pilířem textu je problematika celku, kolem níž se rozvíjejí další související koncepty, jako jsou subjektnost, událostnost a teleologie (téličnost). Významným prvkem je redefinice intencionality, která zde není omezena pouze na oblast lidského vědomí, nýbrž je chápána jako univerzální směrovost či zaměřenost. Autor rovněž zkoumá dynamický vztah mezi aktivitou a reaktibilitou, což úzce souvisí s ontologickým pojetím skutečnosti odvozeným od pojmu skutku. Všechny tyto kategorie jsou následně syntetizovány do ústředního pojmu „událost“. Ta je interpretována jako komplexní a cílevědomý celek, který si v rámci svého procesuálního vývoje konstituuje vlastní subjekt a projevuje schopnost aktivního jednání na různých úrovních bytí. Reflexe těchto témat umožňuje lépe porozumět provázanosti mezi individuální existencí a strukturou univerza v kontextu moderní filosofické reflexe.
Témata fundamentální (ffická)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 7. 2009
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2009
Témata fundamentální (ffická)
Mezi fundamentální filosofická témata musíme především zahrnout některá tradiční (klasická, ale ne všechna) témata, jak je můžeme najít u různých velkých filosofů minulosti. Mezi prvními musíme jmenovat problém celku a několik problémů s ním těsně souvisících, zejména problém subjektu a subjektnosti, událostnosti, téličnosti, a také intencionality (neredukované na sféru vědomí, tedy obecně „směrovosti“ či „zaměřenosti“), problém aktivity a reaktibility (a tím vůbec problém „skutečnosti“, už vzhledem k jeho už verbální spjatosti se „skutky“), specielně pak problém reflexe (který ovšem můžeme také zařadit mezi témata aktuální). Vše by bylo možno shrnout pod jedno velké téma, totiž „událost“: právě událost musí být chápána jako celek, který někam spěje a je tedy nějak zaměřen (a zamířen), vytváří si svůj subjekt a stává se sama subjektem, a proto jí musíme připsat (aspoň na všech úrovních vyšších než ta nejzákladnější, primordiální) schopnost aktivity a reaktibility.
(Písek, 090712-2.)