Text se zabývá povahou intencionálního vztahu, který se neomezuje pouze na vztah mezi pojmem a pojatým, ale zahrnuje i vztah mezi aktem představování a tím, co je představováno. Autor definuje akt představování jako aktivní proces „před-stavení“ objektu před sebe sama, čímž vzniká „představované“. Je zdůrazněno, že toto představované není vnitřní součástí aktu vědomí, ani není totožné s reálnou „věcí samou“. Hlavním tématem úvahy je tedy ontologický status představovaného jakožto výsledku mentální aktivity. Text nabádá k důslednému zkoumání rozdílů mezi představovanou věcí, reálným objektem a samotným procesem představování. Tento ontologický problém je označen za zásadní výzvu, kterou nelze opomíjet. Cílem je hlouběji porozumět fenomenologické struktuře představivosti a způsobu, jakým se objekty konstituují v našem vědomí, aniž by se staly jeho prostou součástí.