Tento text reflektuje známý citát Martina Bubera, že „každý skutečný život je setkání“, a zasazuje jej do širšího ontologického a filosofického rámce. Autor uvažuje o setkání jako o fundamentálním prvku existence, který není omezen pouze na fyzickou přítomnost, ale zahrnuje i vztahy s lidmi nežijícími či vzdálenými. V nejobecnější rovině mluví o „reaktibilitě“ jako o schopnosti jsoucna odpovídat na podněty jiných subjektů, zatímco u živých bytostí tuto vnímavost označuje jako „senzibilitu“. Text kritizuje tradiční metafyzické pojmy jako esse per se, které chápou bytí jako izolovanou podstatu. Místo toho autor tvrdí, že jsoucno se stává skutečným pouze skrze vzájemnou interakci a reakci s ostatními. Bez setkání neexistuje život ani samotná existence; pravé jsoucno je vnímáno jako událost v síti vztahů. Závěrem autor poukazuje na nutnost hlouběji prozkoumat specifickou povahu lidských setkání v tomto relačním pojetí světa.