Tento text analyzuje fenomén konkurence a spěchu v současné vědě, s důrazem na přírodní vědy. Autor kritizuje trend, kdy se vědci soustředí výhradně na drobné detaily, aby zajistili vysokou frekvenci publikování. Práce argumentuje, že pouze dílčí výsledky jsou dnes považovány za plnohodnotné vědecké výstupy, zatímco širší syntézy jsou vnímány pouze jako druhořadé souhrnné zprávy. Tato fragmentace vědeckého zkoumání má za následek opomíjení velkých a zásadních problémů, které nelze snadno rozdělit na malé, rychle publikovatelné jednotky. Skutečná věda podle autora tímto rozkouskováním trpí, protože ztrácí schopnost vidět širší obraz a věnovat se komplexním otázkám. Text varuje, že pokud bude vědecký systém i nadále upřednostňovat kvantitu a rychlost před hloubkou a celkovým přehledem, dojde k postupnému vyřazení nejdůležitějších vědeckých výzev z odborného zájmu. Cílem této úvahy je podnítit diskusi o směřování moderního výzkumu a o potřebě návratu k řešení velkých vědeckých témat navzdory tlaku na neustálou produkci drobných studií.