Tento abstrakt se zabývá významem konstrukce „události“ jakožto intencionálního nepředmětu a nového myšlenkového modelu. Autor vychází z předpokladu, že evropská věda a řecká filosofie byly od počátku formovány na základě geometrických a matematických vzorů. Tyto tradiční přístupy však narážejí na své limity v okamžiku, kdy je zapotřebí reflektovat čas, který současná pojmovost buď zcela opomíjí, nebo redukuje na pouhou jednosměrnou prostorovou dimenzi. Text proto navrhuje vypracování alternativního pojmového rámce založeného na modelu události. Na rozdíl od teoretické fyziky, která se snaží o kompletní kvantifikaci všech parametrů děje, má tento filosofický model za cíl pracovat s vlastnostmi, které se kvantifikaci principiálně vzpírají. Událost je zde chápána jako cesta k překonání statického myšlení o světě a jako prostředek k adekvátnějšímu uchopení reality v její dynamické a časové celistvosti. Tato myšlenková konstrukce otevírá prostor pro pochopení struktur, které unikají tradičním vědeckým metodám zaměřeným na měřitelné objekty.