Tento text se zabývá Kantovým rozlišením mezi filosofy, kteří čerpají přímo ze zdrojů rozumu, a těmi, jejichž náplní jsou dějiny filosofie. Autor zkoumá napětí mezi původní filosofickou tvorbou a pouhým referováním o tom, co již bylo vykonáno. Zatímco historikové filosofie čekají na výsledky jiných, aby o nich podali zprávu, skuteční filosofové usilují o provedení něčeho nového. Úvaha se zaměřuje na otázku, odkud lze čerpat podněty pro tvorbu, která v dané podobě dosud neexistovala. Práce reflektuje povahu filosofického „zdroje“ a zkoumá poslání myslitele, který se nespokojí s mapováním minulosti, ale snaží se být přítomen u samotného procesu vznikání filosofické události. Hlavním problémem je identifikace podstaty „věci“, o kterou má filosofům jít, a vymezení hranice mezi tvůrčím aktem rozumu a historickou dokumentací lidského myšlení.
Filosofie – zdroje
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 8. 2005
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2005
Filosofie – zdroje
Kant napsal (v Prolegomenech) o rozdílu mezi filosofy, kteří „se snaží čerpat přímo ze zdrojů rozumu“, a jinými, „jejichž filosofií jsou dějiny filosofie“. Ti druzí „musí počkat, až jiní … provedou svou věc“, aby pak „podali světu zprávu o tom, co se stalo“. Kant zároveň poněkud ironizuje ty první, protože „se podle jejich mínění nedá říci nic, co by už nebylo řečeno jindy, a to má ve skutečnosti platit také jako předpověď všeho příštího“. Je z toho dobře patrno, že – alespoň ve smyslu uvedených formulací – čerpat ze zdrojů rozumu tu znamená vykonat filosoficky něco nového, tj. něco, co tu ještě (přinejmenším v té podobě) nebylo a o čem lze potom referovat, že a jak se to „událo“, tj. jak to bylo provedeno. V tom je ovšem poněkud skryt velký problém: odkud je možno filosoficky „čerpat“ (jako ze „zdroje“), aby mohlo být „provedeno“ něco, co tu ještě nebylo, tedy něco „nového“? Jaká to je „věc“, o kterou těm skutečným, „pravým“ filosofům jde resp. má jít? V čem spočívá poslání filosofů, jejichž filosofií nejsou jen dějiny filosofie (staré nebo nové), tj. kteří nechtějí jen podávat zprávy o tom, co se stalo, ale kteří jsou (mají být) u toho, když se to právě děje?
(Písek, 050831–1.)