Tento text se zabývá filosofickým pojetím subjektu ve vztahu k události a událostnému dění. Autor argumentuje, že subjekt není žádnou předem danou entitou nebo samostatným jsoucnem existujícím nezávisle, ale je konstituován a nesen procesem události. Zároveň však subjekt nelze redukovat na pouhou součást nebo vedlejší produkt tohoto dění. Subjekt představuje specifickou skutečnost, která událost přesahuje, a to především ve vztahu k její budoucnosti. Tato perspektivní povaha subjektu je klíčová pro jeho sebe-ustavení. Text zdůrazňuje, že ačkoliv je subjekt bytostně spjat se svou událostí a bez ní by nemohl vzniknout, jeho podstata tkví v onom přesahu, který nelze vnímat jako statickou danost. Subjekt je tedy nahlížen jako dynamický bod, jenž je sice událostí determinován, ale zároveň jí dává směr a kontinuitu směrem k budoucímu času. Tento vztah mezi subjektem a událostí redefinuje tradiční chápání subjektivity jako něčeho uzavřeného a neměnného.
Subjekt – víc než „událost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 1. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Subjekt – víc než „událost“
Subjekt v našem velmi rozšířeném (a i jinak odlišném) pojetí není žádná původní a samostatná „danost“, žádné předmětné „jsoucno“, které „jest“ ,in se‘ a ,per se‘, tj. samo sebou a nezávisle na ničem jiném, nýbrž je ustaveno, drženo a neseno (,svým‘) událostným děním, ale na druhé straně událostné dění je na tomto ,svém‘ aktu ustavení, držení a nesení vlastního subjektu (resp. sebe-ustavení jakožto subjektu) velice závislé, především ovšem perspektivně, tj. co do své vlastní budoucnosti (tedy ,budosti‘). Subjekt je tedy třeba chápat jako událost, ale zároveň jako něco víc než pouhé její událostné dění. Subjekt není ani složkou, ani součástí události, jejímž je subjektem. To právě dělá ze subjektu zvláštní, naprosto mimořádnou „skutečnost“, neboť nemůže být redukovaně chápán jako součást procesu událostného dění: subjekt není prostě jen jeho součástí, a dokonce ani jen jeho produktem (a už dokonce ne vedlejším produktem). Ovšem to, čím „přesahuje“ nebo „překračuje“ rámec dění své vlastní události (k níž náleží a bez níž by nebyl ničím, protože by se nemohl bez ní „stát“), nelze „vidět“ resp. chápat jako „danost“.
(Písek, 040118-1.)