Tato reflexe se zabývá hlubším vymezením pojmu svobody, kterou nelze redukovat pouze na prosté narušení kauzálních řetězců. Autor argumentuje, že pouhá propustnost příčinných souvislostí představuje pouze abstraktní podmínku svobody, nikoliv svobodu samotnou. Kritizuje přitom tradiční pojetí kauzality, které je založeno na mylném předpokladu jednostranného působení minulosti na přítomnost. Skutečná, pravá svoboda se podle autora ustavuje teprve skrze uznání vyššího řádu, který není odvozen z materiálních okolností ani z nich nevyplývá jako jejich přímý následek či nahodilá mutace. Text tak zkoumá ontologické základy svobody, která se realizuje v rámci řádu přesahujícího bezprostřední reálné danosti. Svoboda je zde nahlížena nikoliv jako libovůle pramenící z náhody, nýbrž jako aktivní vztah k vyššímu řádu, jenž umožňuje smysluplné lidské jednání uprostřed kauzálně uvolněného světa.
Svoboda „pod zákonem“ (= v rámci řádu)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 2. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Svoboda „pod zákonem“ (= v rámci řádu)
Svoboda, redukovaná na mezeru (nebo přerušení, krátce: propustnost) v kauzálním nexu, není ještě zdaleka skutečnou svobodou, jen její (abstraktní) podmínkou. Podmínkou „abstraktní“ prostě proto, že tradiční chápání kauzálního nexu je mylné, protože je založena na předsudečné představě směru kauzálního „působení“ z minulého na budoucí (přesněji: na aktuálně přítomné). Tato jakási „uvolněnost“, „propustnost“ kauzálních vztahů – o jejíž nezbytnosti nelze pochybovat (spíše lze pochybovat o onom pojetí kauzality), je předpokladem uskutečnění (uplatnění) svobody skutečné, pravé, která se otvírá teprve tam, kde je uznán jakýsi řád, tj. vyšší řád, který není dán reálnými okolnostmi, ani z nich nevyplývá (a to ani jako jejich následek, ani jako nějaká nahodilá mutace).
(Písek, 040211-4.)