Tento text se zabývá hlubokým vztahem mezi vírou a hermeneutickým porozuměním. Autor tvrdí, že jakýkoli hermeneutický přístup musí být založen na přesvědčení, že i v zdánlivě nesrozumitelné změti podnětů lze nalézt smysl. Toto spolehnutí na smysluplnost je úzce spjato s původním hebrejským pojetím víry jako pravosti a spravedlnosti. Porozumění je zde vykresleno jako existenciální experiment doprovázený rizikem neúspěchu, který však na rozdíl od vědeckého bádání vyžaduje plné osobní nasazení a hlubokou zúčastněnost. Text využívá biblickou metaforu apoštola Pavla o běžci, který ze sebe vydává vše v naději na vítězství, aby ilustroval povahu hledání smyslu. Víra v tomto kontextu nepředstavuje pasivní přijetí, nýbrž aktivní spolehnutí se na to, že úsilí o pochopení nebude zahanbeno. Celkově esej zdůrazňuje, že porozumění vyžaduje odvahu k interpretaci a naději, že realita není vposledu nesmyslná.
Víra a porozumění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 3. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Víra a porozumění
Hermeneutický přístup musí v sobě zahrnovat přesvědčení, že je možné tomu, co k nám doléhá jako změť podnětů, přece nějak porozumět, tj. rozpoznat v oné změti něco, co dává smysl. Jinými slovy řečeno, hermeneutický přístup předpokládá jakési spolehnutí na to, že to, co vypadá neprůhledně a nesmyslně, může být vposledu přece jenom pochopeno a tak rozpoznáno jako smysl dávající. Toto spolehnutí je čímsi velmi blízkým, dokonce příbuzným „víře“ v onom původním hebrejské smyslu, kterým je víra úzce spjata s pravostí, s tím, co je „tím pravým“, tím správným (co bylo Abramovi „počteno za spravedlnost“). Je to vždy zároveň jakýsi experiment, spojený s velkým rizikem: předpokládáme v „dobré víře“, že to je něco smysluplného, a můžeme se pochopitelně zmýlit, a dokonce o tom i víme, že nemusíme dosáhnout cíle. Ale to, že to víme, nás nevede k tomu, abychom onen experiment dělali méně zúčastněně nebo snad nezúčastněně, jak jsme tomu často svědky v přírodovědeckých experimentech. Víme, že to může nevyjít, ale spoléháme na to, že naše naděje nebude zklamána a že naše víra nebude zahanbena. Skvěle to vyjádřil apoštol Pavel, když použil metafory usilovně běžícího závodníka, který ze sebe vydá vše, aby nakonec byl „uchvácen“ a pojat mezi vítěze, i když by byl už se svými silami u konce.
(Praha, 040323-1.)