Text se podrobně zabývá filosofickým problémem Pravdy, kterou autor definuje jako ryzí nepředmětnost, o níž nelze uvažovat ani vypovídat jako o běžném předmětném objektu. Jelikož je přímé uchopení Pravdy znemožněno přirozenou tendencí lidského myšlení k objektivizaci, autor volí jako sekundární a přístupnější téma problematiku lidských práv. Cílem této práce však není historická, politická či právní analýza konceptu lidských práv, nýbrž jejich využití jako metodologického východiska pro hlubší porozumění samotné povaze Pravdy. V úvahách je důsledně rozlišováno mezi dílčími pravdami, jako jsou soudy či výroky, a Pravdou s velkým písmenem, která veškerou pravdivost zakládá. Text směřuje k vyjasnění naléhavých úkolů, které před současným i budoucím myšlením stojí, a zdůrazňuje nezbytnost proměny našeho celkového přístupu ke skutečnosti. Lidská práva zde fungují jako most k pochopení filosofického významu nepředmětnosti a k reflexi toho, k čemu se lidské myšlení ve své podstatě vztahuje.