Text analyzuje Nietzscheho kritiku pojmu vnitřní svět, kterou autor považuje za založenou na dvou zásadních omylech. Prvním je ztotožnění vnitřního se subjektivním či fenomenalistickým, druhým je nekritické spoléhání na princip kauzality. Nietzsche se domníval, že každá myšlenka či vnuknutí je vyvolána vnějšími, předmětnými podněty, přičemž se odvolával na fyziologické procesy v nervových centrech. Tím se však vyhnul otázce, jak může z již daného vzniknout něco bytostně nového. Aby tento rozpor překonal, uchýlil se k hypotéze věčného návratu téhož. Autor naproti tomu argumentuje, že uznání přicházejícího nového, a to jak v objektivní realitě, tak v subjektivitě, je klíčové pro pochopení skutečnosti. Ukazuje se, že čistě objektivní realita je jen myšlenkovým konstruktem, což si Nietzsche v jiných souvislostech sám uvědomoval. Tato reflexe osvětluje limity naturalistického a deterministického pohledu na lidské vědomí a tvořivost.
Vnitřní svět
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2004 – srpen
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Vnitřní svět
Nietzsche ironizoval myšlenku vnitřního světa (vnitřní zkušenosti, vnitřního smyslu etc.), ale odmítal tuto myšlenku na základě dvou mylných předpokladů: první omyl spočívá v tom, že termín „vnitřní“ chápal jako totožný se slovem „subjektivní“ (eventuelně „fenomenalistický“), druhým omylem je výlučné spoléhání na kauzalitu. V obou případech šlo o omyly velmi rozšířené; je z toho vidě, jak takové rozšířené omyly – předsudky – mohou zavést a svést i nejpozoruhodnější duchy. Nietzsche je přesvědčen, že každý nová nápad, každé tušení, každá nová myšlenka je „způsoben“, vyvolán atp. něčím vnějším, předmětným. A pomáhá si poukazem k nervovým centrům atd. Nikdy si nepoloží otázku, jak může něco již daného vyvolat či způsobit něco zcela nového; aby si truto otázku nemusel položit, hypostazuje „návrat věčně téhož“. Naproti tomu přijmout myšlenku přicházejícího nového, a to jak ve „vnějším světě“, v „objektivní“ realitě, tak v subjektivitě, vede k významným důsledkům. Nic takového jako zcela a výhradně „objektivní“ realita ve skutečnosti neexistuje, nýbrž je myšlenkovou konstrukcí (to si ovšem Nietzsche někdy velmi dobře uvědomoval, např.).
(Písek, 0408xx-1.)
### 040801|2004 – srpen