Tento text zdůrazňuje potřebu nových „meditací o první filosofii“, které by nově definovaly vztah k tomu, co je v myšlení skutečně první. Autor kriticky přezkoumává Aristotelův odkaz, jenž „první“ ztotožnil s první příčinou, čímž položil základy tradice, která nedokázala plně integrovat fenomén času a pohybu. Přestože Aristotelés zavedl pojem causa finalis, podle autora šlo o nedostatečný krok k pochopení dynamické povahy skutečnosti. Text dále analyzuje historickou redukci metafyziky na teologii, tedy na vědu o neměnném a jednotném, čímž byla z první filosofie vyloučena fyzika a s ní spojená proměnlivost. Cílem navrhovaného nového přístupu je překonání tohoto statického paradigmatu a rehabilitace času jako klíčového prvku filosofické reflexe. První filosofie by se tak měla odpoutat od výhradního zaměření na neměnné bytí a otevřít se hlubšímu zkoumání procesů, které tvoří základ našeho světa a jeho neustálé proměny.
[Potřeba nové „meditace o první filosofii“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Potřeba nové „meditace o první filosofii“]
Bude třeba napsat nějaké nové „meditace o první filosofii“. Můžeme přijmout za platné, že první filosofie je ta, která se myšlenkově zabývá tím, co je první. Tak to vyslovil už Aristotelés, ale dopustil se té chyby, že „to první“ chápal jako „první příčinu“. Uvědomoval si ovšem (na rozdíl od mnoha jiných myslitelů, dřívějších i pozdějších), že toto pojetí je neúplné a tím ne zcela uspokojivé, a vymyslil to, čemu se později říkalo causa finalis. Ale to nebyl ani půlkrok, snad ani čtvrtkrok. Při vší jeho genialitě nemůžeme nevidět, že nevzal dost vážně čas, i když se jím zabýval víc než jiní. Pouze jediné ze tří teoretických filosofických věd, které pro něho představovaly „první filosofii“, přisoudil zájem o pohyb a proměnu. Byla to „fysika“, která se v jeho pojetí zabývala tím, co je mnohé a co se mění. Bylo proto absurdní, když byla později jakoby v navázání na něho „metafyzika“ (jejíž původně nefilosofický název pro celý konvolut Aristotelových textů, soustředěných spíše – i když nikoli výlučně – na „první filosofii“) chápána redukovaně jako disciplína, zabývající se tím, co se nemění, přičemž ovšem Aristotelova „matematika“ z toho byla vyloučena – takže zbyla pouhá theologie jako ta teoretická filosofická disciplína, která se zabývá tím, co se nemění a co je ,jedno‘, tedy „bohem“
(Písek, 030303–5.)