Tento text pojednává o historickém a psychologickém vnímání rizika a strachu z neznámého. Autor srovnává postoj archaických společností, které striktně dodržovaly tradice a archetypy z obavy před nebezpečím, s moderními projevy iracionálního strachu. V minulosti byla zvídavost potlačována ve prospěch bezpečí kolektivu, což v lidech pěstovalo hluboce zakořeněné obavy. Tyto relikty se v současnosti projevují v odporu k vědeckému pokroku, například v oblasti geneticky modifikovaných potravin či jaderné energetiky, kdy je věcná argumentace nahrazována katastrofickými vizemi. Hlavním sdělením je kritika absence rozvahy při hodnocení rizik. Namísto podléhání bezhlavému strachu nebo nekritické naději by lidé měli usilovat o objektivní odhad potenciálních hrozeb na základě faktů. Text zdůrazňuje, že klíčem k pokroku není absolutní odmítání nového, nýbrž schopnost racionálně vážit rizika a přebírat za ně odpovědnost v rámci věcného porozumění světu.