Tento text pojednává o roli systému a systematičnosti ve filosofickém myšlení. Autor argumentuje, že ačkoliv systém nemůže být konečným cílem filosofie, neboť je vždy lidským a relativním výtvorem, je systematická práce pro filosofii nezbytná. Filosofie vyžaduje neustálé budování a revidování systémů, které slouží jako nástroj pro sledování souvislostí mezi myšlenkami. Text zdůrazňuje, že filosof musí být připraven opustit nefunkční systém v případě, že se objeví rozpory s pravdivými myšlenkami. Systém zde nefunguje jako pouhý soubor prvků, ale jako dynamický celek, který umožňuje testovat platnost jednotlivých tezí. Klíčem k hlubokému poznání je pak udržování rovnováhy mezi respektem k systematickým souvislostem a otevřeností vůči novým myšlenkám, které mohou stávající systém zpochybnit. Tento proces neustálého vyvažování a kritického přehodnocování je podstatou filosofické práce.
Systém a systematičnost ve filosofii / Filosofie a systém (systematičnost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Systém a systematičnost ve filosofii / Filosofie a systém (systematičnost)
Systém není a nemůže být posledním a nejvyšším cílem filosofie, protože to je (a může být) vždycky jen člověkem vybudovaný systém – a ten je vždy je relativně platný a nosný, tj. jen do té doby, než se ukáží jeho nedostatky a nepevnosti. Naproti tomu však není filosofie možná bez systematické práce, a ta vždy zahrnuje také vytváření systému a sledování systematických souvislostí za inspirace a vedení takového systému. Filosof musí být vždycky připraven dosavadní svůj systém opustit a pustit se do budování systému nového. To obvykle nejde dělat tak, že se nahradí jedna část dosavadního systému a vše ostatní se nechá platit po staru. Systém není hromada (i když není pravým celkem), ale i když je projektován a organizován myslícím subjektem, totiž filosofem, musí se k celku vždy vztahovat, a to znamená, musí sledobvat, jak myšlenky, které nás v myšlení vedou a někam směřují, zvolený (a ovšem stále budovaný a dobudovávaný) systém posilují a upevňují, anebo zda se s ním ocitají v napětí a rozporech. V takovém případě jsou ovšem možné dvě eventuality: buď je chyba v systému, anebo je chyba v myšlence. Ne každá myšlenka je totiž pravá, správná, pravdivá – ale ukázat se to může pouze tehdy, když pečlivě sledujeme systematické souvislosti s jinými myšlenkami. A to je ta nesnáz, že stále musíme mít ohled na obě strany a nesmíme se nechat zlákat ani pro jednoznačnou dominanci systému, ani pro sledovbání nějaké myšlenky bez ohledu na její dalekosáhlejší důsledky, které se ovšem mohou ukázat zase jen v poli platnosti nějakého systému.
(Praha, 030319–1.)