Friedrich Nietzsche je často mylně považován za nihilistu, avšak tento text argumentuje, že jeho filosofie směřuje k pravému opaku. Nietzsche sám vnímá nihilismus jako hrozivý rys moderního evropského člověka a kritizuje úpadek tradičních hodnot. Podle jeho pohledu není cílem destrukce jako taková, nýbrž nezbytné znehodnocení starých, falešných hodnot, které již neslouží životu. Tento proces je pro něj pouze prvním krokem k radikálnímu přehodnocení všech hodnot a ustavení nových principů, které by odpovídaly tvořivému potenciálu lidství. Nietzscheho volání po přehodnocení všech hodnot není projevem beznaděje, ale snahou o překonání pasivního nihilismu skrze aktivní tvorbu. Text zdůrazňuje, že Nietzscheho postoj je hluboce život potvrzující a hledá cestu ven z krize smyslu, která zachvátila západní civilizaci. Cílem je tedy nahradit prázdnotu novým řádem hodnot, jenž umožní rozkvět jedince i kultury v post-metafyzickém světě. Autor v této souvislosti analyzuje klíčové pasáže z Nietzscheho pozůstalosti, zejména koncept principu nového stanovování hodnot, který je vnímán jako základní kámen budoucí metafyziky odmítající nihilistický pesimismus.