Text pojednává o atomismu nikoli jako o konkrétní nauce o fyzikálních částicích, ale jako o obecné pracovní metodě a hypotéze. Tato metoda předpokládá, že poznání věcí se prohlubuje skrze jejich rozklad na menší prvky. Autor uznává historické i současné úspěchy atomismu v různých disciplínách včetně logiky, zároveň však varuje před jeho povýšením na jedinou legitimní vědeckou metodu, což označuje za formu fundamentalismu. Hlavní argument spočívá v tom, že vyšší úrovně organizace nelze vždy plně vysvětlit pouze na základě jejich nižších složek. Organický celek je víc než pouhé nahromadění částí. Proto je nezbytné vedle atomismu pěstovat i holismus, který se zaměřuje na integritu a sjednocenost celku. Dokonce i samotné atomy se projevují jako komplexní struktury s vlastnostmi celku. Autor své úvahy ilustruje na příkladech sportovních her, kde celkový výsledek neurčuje pouhý součet individuálních hráčů či figur.
Atomismus v širokém smyslu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 7. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Atomismus v širokém smyslu
Pohlédneme-li na tzv. atomismus jako na metodu, přesněji jednu z metod, nemůžeme mu upřít řadu úspěchů, a to nejen co do rozšíření a jakési přesvědčivosti, nýbrž zejména pokud jde o pracovní výsledky. Nemíním tím tedy žádné učení o nějakých atomech, ale jakousi pracovní hypotézu, že se o čemkoli dozvíme víc, když to „atomizujeme“. Klasičtí řečtí atomisté šli dokonce tak daleko, že „atomizovali“ i bohy, a vykládali, že jsou z jemnějších atomů. Známe ovšem atomismus i v logice (i tento název byl zaveden). Charakteristickým znakem tohoto „atomismu“ v širokém smyslu je přesvědčení jej doprovázející, že vyšší úrovně jakékoli organizace lze vyložit z úrovní nižších (obvykle jde jen o výklad z rovin nejblíže nižších, nikoli rovnou z nejnižších; ostatně zatím nevíme, která rovina je tou „nejnižší“). Jak řečeno, jako jedna z metod může být atomismus považován za zcela legitimní, pokud nepřechází ve jakýsi podivný, pověrečný fundamentalismus (považující tuto metoda za jedinou oprávněnou). Důležité je ovšem vždycky si uvědomovat, že jde o jednu z metod a že jsou i metody obrácené (opačné), které mohou být v příslušných souvislostech neméně legitimní. Tak jako zkoumání, jak je něco „složeno“ resp. z čeho se „skládá“, může přinést platné poznatky, tak může jiné poznatky právě tímto přístupem znesnadnit nebo vůbec ztratit z pozornosti. Výklad vyššího z nižšího má jisté relativní oprávnění, ale neméně oprávněné je hledání toho, co umožňuje a zakládá to, o čem se ustavičně přesvědčujeme, totiž že organický celek je víc než pouhé nahromadění nižších složek. Nikoli proti atomismu, nýbrž vedle atomismu a spolu s atomismem je nutno pěstovat „holismus“ – ostatně už proto, že „atomy“ samy jsou značně komplikovanou, bohatou strukturou, který vykazuje charakter „celku“, tj. integrity, integrovanosti, sjednocenost. Ani u fotbalu není rozhodující počet a jména hráčů, a ani pro šachovou partii není rozhodující počet a kvalita figur ve hře.
(Písek, 030725–3.)