Tento text se zabývá povahou a vývojem pojmového myšlení, které autor nepovažuje za vrozenou schopnost, nýbrž za dovednost, jíž je třeba se naučit podobně jako hře na hudební nástroj. Tradiční evropská pojmovost je založena na konstrukci nehybných myšlenkových modelů, které si osvojujeme nápodobou, aniž bychom plně chápali jejich vnitřní strukturu. Autor klade otázku, zda je možné vytvořit nový typ pojmovosti, který by namísto statických konstruktů pracoval s modely pohyblivými a proměnnými. Zdůrazňuje, že se nelze myšlenkovým konstrukcím zcela vyhnout, neboť jsou pro pojmovost nezbytné. Cesta k nové formě myšlení proto nevede skrze odmítnutí konstruování, nýbrž skrze jeho kritickou reflexi a vědomé uchopení tvůrčího procesu. Analýza tradičních, původně geometrických modelů je v tomto ohledu klíčová, protože slouží jako nezbytný trénink pro rozpoznání limitů dosavadního myšlení a přípravu na budoucí formy pojmové reflexe.
Konstrukce pojmové
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 7. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Konstrukce pojmové
Dnes se nám zdá samozřejmostí práce s pojmy, ale kdysi se to v Řecku museli lidé učit, a naučili se to jen někteří, a jen málo z nich pořádně. Z toho je zjevné, že pojmové myšlení není ničím „od přírody“, tak jako není „od přírody“ hra na klavír nebo na housle. Skutečným problémem tedy není, zda má jiný typ pojmovosti šanci se uplatnit proti dosavadnímu, nýbrž zda je takový nový typ vůbec možný, tj. typ. který nepracuje s konstruovanými nehybnými modely, nýbrž s modely pohyblivými, proměnnými. Bez konstrukcí, tj. bez konstruovaných myšlenkových modelů, není pojmovost možná, jak je ostatně také třeba opravdu nahlédnout. Není to totiž nic každému průhledného, dokud si nepřipustí, jak je vlastně strukturována pojmovost, která mu je (jak evropskému člověku) od prvního roku života předváděno k napodobení a brzo důvěrně „známá“ (což, jak upozorňuje Hegel, zdaleka neznamená, že je poznaná, tedy také rozpoznaná). Máme-li soudit podle příkladů minulosti, neobejde se to asi bez prvního tréninku na co možná jednoduchých modelech, konstruovaných právě pro tento účel. Nezbývá proto než se pokusit takový model (takové modely) zkusmo konstruovat. Vcelku to znamená, že nepůjde o to, abychom se od každého konstruování odvrátili, nýbrž abychom mu naopak věnovali zvýšenou pozornost a při samém konstruování co nejlépe věděli, co vlastně děláme a k čemu to má vést a povede. Právě proto je kritická analýza tradiční pojmovosti tak důležitá, a proti ani povaha oněch problematických modelových konstruktů původně geometrických nemůže být považována za něco okrajového či dokonce zbytečného, neboť jen na ní si můžeme nacvičovat kritické formy reflexe pokusů o nový typ pojmovosti.
(Písek, 030730–2.)