Tento text zkoumá složitost interpretace a porozumění myšlenkám druhých. Autor argumentuje, že skutečné pochopení autora nespočívá v empatickém vcítění se do jeho osoby, ale v navázání vlastního intelektuálního vztahu k předmětu jeho myšlení, tedy k „myšlenému“. K ověření správnosti pochopení je nezbytné dokázat toto myšlené vyjádřit odlišnou formou, než jakou zvolil původní autor. Interpret se tak musí distancovat od konkrétní autorovy formulace a zaměřit se na podstatu věci. Proces se stává komplikovanějším u archaických textů postrádajících moderní pojmový aparát nebo u děl s neúplnou strukturou. V takových případech je cílem spíše rozpoznat hodnotu dílčích nápadů a integrovat je do vlastního pojmového rámce než usilovat o věrnou reprodukci původního záměru. Důraz je kladen na transformaci cizí myšlenky v nástroj vlastního myšlení, čímž se pozornost přesouvá od autora k samotnému obsahu a jeho dalšímu rozvíjení v novém kontextu.
Myšlenka – složitost, roviny: 2. od myslícího k myšlenému
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 8. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Myšlenka – složitost, roviny: 2. od myslícího k myšlenému
Pochopit myšlenku nějakého autora však znamená pochopit to, k čemu se jeho myšlenka vztahovala. Proto naším cílem není a nemůže být nějaké empatické porozumění autorovi, nýbrž vybudování vlastního myšlenkového vztahu k tomu, co bylo pro onoho autora tím „myšleným“, tedy především k čemu se vztahovala jeho myšlenka. Abychom si byli sami jisti tím, že jsme ono „myšlené“ pochopili, musíme je myslit (a také formulačně vyjádřit) jinak, než to vyjádřil autor, kterého čteme a interpretujeme. To znamená, že musíme najít způsob odstupu od formy vyjadřování autora, neboť naším cílem je myslit to myšlené, které myslil také on. To je ovšem velmi obtížné tam, kde jde o autora buď tak starého, že se u něho ještě nemůžeme opřít o jeho pojmy (protože jich ještě neužíval – a my mu je nesmíme ,vkládat‘ do jeho myšlenek), anebo o autora, jehož pojmovost je jen částečná a nedokonalá, zejména nepromyšlená a nedomyšlení atd. V takových případech většinou vůbec nejde o to, pochopit takového autora, ale v některých výjimečných případech rozpoznat cenu jeho „nápadů“ a pokusit se je zpracovat po svém, tj. zapojit je do pojmovosti vlastního myšlení. Pak jde o to, co se s tím dá podnikat, nikoli o věrnost reprodukování autentické myšlenky onoho autora (o něhož pak nejde).
(Písek, 030822–2.)