Text z 15. srpna 1968 se zabývá povahou uvádění do filosofie a základním charakterem filosofického myšlení. Autor v něm argumentuje, že úvod do filosofie nepředstavuje samostatnou propedeutickou disciplínu, která by mohla vlastní filosofické práci časově či věcně předcházet. Do filosofie lze být uveden pouze skrze její aktivní pěstování a živé myšlení. Zásadním rysem filosofie je pak její bytostný vztah k celku; filosofická cesta nevede od jednotlivých částí k celku, ale celek je na zřeteli od samého počátku a prostupuje každý myšlenkový krok. Díky tomu je možné s filosofickou reflexí začít v kterémkoli bodě, neboť neexistují žádné předem dané a oddělené počátky, jimiž by bylo nutno projít k dosažení jádra. Text dále zdůrazňuje, že filosofie není omezena na abstraktní teoretizování, nýbrž je podstatně přítomna v nejkonkrétnějších situacích a problémech. Skutečná filosofie se projevuje tam, kde nemluví o sobě, ale kde vztahuje konkrétní skutečnosti k celku, čímž překračuje sféru předmětnosti a otevírá hlubší porozumění světu.
[O uvádění do filosofie]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 8. 1968
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1968
[O uvádění do filosofie]
15. 8. 68
1. Úvod do filosofie není propedeutická disciplína, která by mohla vlastní filosofii předcházet. Do filosofie lze uvést jen tak, že už pěstujeme filosofii. Za druhé patří k nejhlubší podstatě filosofie, že se vztahuje k celku. Její cesta není od částí k celku, ale celek je od samého počátku na jejím zřeteli; filosofie se tak nevztahuje k celku jako sám celek, nýbrž každým svým krokem. Proto je možné začít s filosofií kdekoli; neexistují oddělené počátky filosofie, jimiž by bylo nutno projít, abychom později pronikli k jejímu jádru. Posléze je třeba zdůraznit, že neexistuje téma, o němž by nebylo možno něco říci z hlediska filosofie; naopak, filosofie je podstatně přítomna tam, kde jde o nejkonkrétnější situace a nejkonkrétnější problémy. Filosofie je tam, kde nevykládá sebe, nemluví o sobě, ale kde mluví o něčem jiném a zároveň sebe i toto jiné (nepředmětně) vztahuje k celku.
### 680815