Text z 15. srpna 1968 se zabývá povahou uvádění do filosofie a základním charakterem filosofického myšlení. Autor v něm argumentuje, že úvod do filosofie nepředstavuje samostatnou propedeutickou disciplínu, která by mohla vlastní filosofické práci časově či věcně předcházet. Do filosofie lze být uveden pouze skrze její aktivní pěstování a živé myšlení. Zásadním rysem filosofie je pak její bytostný vztah k celku; filosofická cesta nevede od jednotlivých částí k celku, ale celek je na zřeteli od samého počátku a prostupuje každý myšlenkový krok. Díky tomu je možné s filosofickou reflexí začít v kterémkoli bodě, neboť neexistují žádné předem dané a oddělené počátky, jimiž by bylo nutno projít k dosažení jádra. Text dále zdůrazňuje, že filosofie není omezena na abstraktní teoretizování, nýbrž je podstatně přítomna v nejkonkrétnějších situacích a problémech. Skutečná filosofie se projevuje tam, kde nemluví o sobě, ale kde vztahuje konkrétní skutečnosti k celku, čímž překračuje sféru předmětnosti a otevírá hlubší porozumění světu.