Tento text z roku 1984 kriticky reflektuje stav filosofie v tehdejším Československu, přičemž se zaměřuje na hluboký rozpor mezi oficiální a neoficiální intelektuální činností. Autor poukazuje na to, že v tehdejším totalitním režimu je legitimní filosofování omezeno výhradně na státem placené a kontrolované pracovníky, kteří svou činnost vykonávají jako řemeslo pro obživu. Jakékoli nezávislé myšlenkové úsilí bez státního dohledu a finančního zajištění je a priori považováno za podezřelé a jsou mu kladeny systematické překážky. Text argumentuje, že tato nucená oficializace oboru nevyhnutelně vede k jeho vnitřnímu úpadku a transformaci v pouhou sofistiku, která rezignuje na hledání pravdy ve prospěch ideologické konformity. Rozdíl mezi svobodným bádáním a státem řízenou institucionální praxí je klíčovým faktorem určujícím integritu filosofické práce. Dokument představuje cenné svědectví o intelektuální nesvobodě a úsilí o zachování autentického myšlení v prostředí, kde je nezávislá filosofie vnímána jako nežádoucí prvek narušující státní monopol na poznání.