This text analyzes the relationship between myth (the cultic) and logos (conceptual thinking) within the context of theological reflections by J. B. Souček, J. Daněk, and R. Bultmann. The author examines the "priority of the cult," arguing that such priority is relative, being both grounded in and limited by God's sovereign freedom. While myth possesses a historical antiquity reaching far beyond the emergence of Greek logos in the 6th century BC, it is no longer capable of an independent existence in the European tradition without a symbiosis with rational thought. Logos rationalizes myth but also preserves its essential elements. A crucial conclusion is that neither myth nor logos constitutes or guarantees the reality they interpret. They serve as interpretative tools whose validity depends on the correctness of their reference to the ultimate truth to which they point and upon which they rely. The text emphasizes that human expressions of faith or reason remain pointers to a higher reality rather than its foundation or source.
MYTHOS / KULT(ično)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2001
- This is a part of the original document:
- 2001
MYTHOS / KULT(ično)
Souček (6000, s. 93) mluví se souhlasem o „prioritě ´kultu´“ (v souvislosti s Daňkem a Bultmannem), ale upozorňuje na její „relativnost“: „po mém soudu lze s Daňkem (a tedy proti Bultmannovi) mluvit o samostatnosti a prioritě toho, co je označeno pojmem kultu“. „Ale tato priorita ´kultu´ je jen relativní, jsouc založena, ale také omezena ve svrchované svobodě Boží.“ To je třeba přesně interpretovat: relativnost tu znamená, že ´kult´je vždy vztažen k něčemu, co není ani jeho součástí, tím méně „výtvorem“, ale co mu ani nedává výhradní legitimaci. Jeho „priorita“ může být spatřována leda v historické starobylosti mýtu (epocha mýtu sahá do nedohledna, zatímco epocha pojmového myšlení začíná teprve asi 6 století před Kr. ve starém Řecku). O samostatnosti ´kultu´ (lépe ´mýtu´) nemůže být pochyb, neboť ta je prokázána právě tou starobylostí, ovšem jde jen o samostatnost relativní, tj. vztaženou k mýtu. Na druhé straně mýtus prokázal v dlouhých dějinách své likvidace, že je schopen si leccos z pojmovosti přivlastnit a využít ke svým cílům; navíc řecký LOGOS cosi podstatného z MYTHU zachovává (a jen racionalizuje). Z této strany viděno mýtus dnes už samostatné existence schopen není ; symbióza s LOGEM je pro něho naprostou nutností (pokud jde o evropské tradice; samozřejmě to neplatí generálně, neboť jsou ještě oblasti, kam LOGOS ještě zcela nepronikl resp. kde ještě neovládl místní pole). Rozhodující je ovšem to, že ani MYTHOS, ani LOGOS nekonstituují ani negarantují to, čeho jsou interpretací; to, co říkají, vyjadřují, co podnikají a k čemu člověka vedou, se buď dobře (správně) nebo nedobře (nesprávně) vztahuje k tomu, k čemu vposledu odkazují a na co se nakonec odvolávají, oč se opírají (ať už vědomě či polovědomě, nereflektovaně nebo reflektovaně).
### 010101|2001