This paper examines the concept of "beginnings" in philosophy, critiquing the traditional pursuit of definitive, ultimate principles or ARCHÉ. The author argues that no such absolute beginning, from which all reality originates and to which it eventually returns, can be found or even assumed. Instead, the text proposes the conceptual model of the "event." Every entity is viewed as a unique event possessing its own irreducible beginning that cannot be derived from any prior occurrences. While an event’s origin is independent, it does not exist in total isolation; it necessarily responds to and builds upon preceding circumstances. Once initiated, an event unfolds according to its own internal logic until it reaches completion and ceases to be. Thus, previous states do not serve as the ontological foundation of the event’s emergence but rather as conditions for its subsequent development and process of becoming. By challenging classical views, the work emphasizes the singularity of every beginning within a dynamic, event-based understanding of reality.
[„Počátky“ ve filosofii / Událost jako myšlenkový model]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 8. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
[„Počátky“ ve filosofii / Událost jako myšlenkový model]
Ve filosofii nejsou „počátky“ zdaleka tak důležité, jak dosavadní filosofická tradice předpokládala. Vůbec nejde o to, že nejstarší filosofové se tázali po počátcích skutečnosti, celého světa, zatímco novodobí filosofové spíše po počátcích myšlení. Mýlili se totiž v tom, že se chtěli ujistit nějakými definitivními počátky, před nimiž už nic nemohlo být. Žádný takový „poslední počátek“, eventuelně žádné takové „poslední počátky“ (kdyby jich mělo být víc – ultima principia), nelze najít, odkrýt, ba ani předpokládat. Všechno „jsoucí“ je zčásti „původní“, z ničeho předchozího neodvoditelné, tj. mající skutečný svůj počátek, který není ztotožnitelný s ničím, co se vyskytovalo někdy v minulosti; a zároveň není nic „jsoucího“ možné bez navázání na něco, co tu vskutku bylo dříve, co předcházelo a na co bylo možno pouze nějak reagovat. Toto chápání skutečnosti bylo po dlouhých a rozmanitých pokusech posléze zakotveno do myšlenkového modelu „události“, která je s to (za jistých podmínek) reagovat na jiné události a na kterou také zase jiné události mohou (za jistých podmínek) reagovat. Taková událost má „počátek“, který nevyplývá ze žádné události jiné, který je jen „její“ a bez něhož by se nikdy nemohla „udát“, a to za žádných předběžných okolností. (Na jejím místě by ovšem mohla být jiná, dokonce podobná událost, ale i ta by se tu mohla vyskytnou jen za toho předpokladu, že by měla svůj vlastní, z ničeho předchozího neodvoditelný „počátek“, který by byl jen její a který by tedy nebyl a nemohl být součástí ani složkou ničeho, co předcházelo a bylo nějak „k dispozici, nějak „dáno“.) Taková událost se po tomto na nic jiného nepřevoditelném počátku dále „děje“, „odehrává“, tj. probíhá podle jakéhosi „plánu“ dál, že proběhne celá a tím skončí, ustane, přestane „být“, tj. dále už „není“, tak jako před svým „počátkem“ nebyla. Ve vzpomínce na Anaximandra bychom tedy mohli kriticky a dokonce polemicky říci, že není žádné prvními filosofy předpokládané, v plném smyslu „jsoucí“ ARCHÉ, „z“ níž by taková událost (stejně či podobně jako všechny ostatní události) vznikala a „do“ níž by zase zanikala. Pokud vůbec něco mimo onu událost a před ní „jest“ či „bylo“, není to základ jejího vzniku (počátku), ale leda (v některých případech, tedy nikoli nutně) podmínka a předpoklad jejího dalšího událostného dění, tj. procesu jejího dalšího „nastávání“.
(Písek, 000812-1.)