This text explores the fundamental nature and limits of definition, asserting that definitions function exclusively through concepts rather than narrative structures. The author argues that we define only concepts, not the actual objects themselves. This distinction is often blurred in fields like geometry, where shapes are human constructs and direct products of conceptual objectification. In such instances, the relationship between the concept and the object is so close that their conflation has few practical consequences. However, the situation changes significantly when considering the natural world. Unlike geometric figures, living entities such as fir trees or cows are not imitations of our mental constructs. Instead, our concepts are attempts to categorize shared traits among unique individuals. The text emphasizes that while definitions allow us to navigate reality through conceptual mapping, they cannot fully encompass the inherent uniqueness of real-world entities. Ultimately, the work highlights the critical difference between conceptual constructions and the independent, individual reality they attempt to describe.
[Definice]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 12. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
[Definice]
Definice není možná na základě a v rámci pouhé narativity, nýbrž pouze za pomoci pojmů. Jinak řečeno, definovat lze v pravém smyslu pouze pojmově. Tím je zároveň dáno, co je možno definovat: opět jen pojmy. Toho si většinou nejsou dostatečně vědomi ti, co jinak v praxi velmi dobře dovedou definovat. Nejeden geometr má za to, že jeho definicí „část plochy, omezená třemi přímkami, jež se neprotínají v jednom bodě“ je vymezen a tím určen trojúhelník jako rovinný útvar. Je to však vážná chyba, neboť onou definicí je vymezen pojem trojúhelníka, nikoli trojúhelník jako útvar. Teprve sekundárně se zmíněná definice vztahuje k příslušnému geometrickému útvaru, a to pouze proto, že definici rozumíme, protože jsme se od počátku naučili pracovat s pojmy tak, že se jejich pomocí hned odnášíme k těm „skutečnostem“, k nimž nás pojmy „navádějí“ a „přivádějí“. V případě geometrie dochází k chybnému předpokladu, že lze definovat sám geometrický útvar, prostě proto, že geometrické útvary jsou prvotně naším dílem, jsou to naše konstrukce. V důsledku toho, že tyto konstrukce jsou přímým výsledkem naší pojmové práce, totiž našeho zpředmětnění, je vztah mezi pojmem trojúhelníku a trojúhelníkem tak těsný a přesný, že záměna obojího nemá jiné než zcela teoretické důsledky. Horší to je všude tam, kde vztah mezi pojmovými konstrukcemi a těmi „skutečnostmi“, k nimž se tyto konstrukce odnášejí, má obrácený spád. Zatímco „reálný“ trojúhelník je ve skutečnosti jen nápodobou trojúhelníku myšleného, všude jinde je tomu naopak: skutečné jedle a skutečné krávy nejsou žádnou napodobeninou našich původnějších (pojmových ani jiných) konstrukcí, nýbrž právě naopak naše konstrukce jsou pokusem postihnout některé specifické vlastnosti a rysy živých jedlí a živých krav, které jsou jim společné, ačkoliv „reálně“ je každá jedle a každá kráva nejen individuálním „případem“, nýbrž jsou vskutku každá trochu jiná a tedy jedinečná.
(Praha, 001223-1.)