[Komentář k textu vzniklému v rámci Charty 77]

Charta 77 hájí zájmy občanů, kteří jsou trestně stíhaní za své názory a přesvědčení. O tom mimo jiné svědčí několik významných materiálů, které v poslední době podepsali její mluvčí.

Jde o otázku nejenom závažnou, ale i náročnou. Proto se z občanské iniciativy ustavuje v rámci Charty 77 pracovní skupina, která se chce touto stránkou porušování lidských práv zabývat. V rámci svých praktických možností se hodlá věnovat všem případům podobného postihu bez ohledu na osoby, pokud sama postižená osoba, případně její rodina, podobnou pomoc neodmítne. Skupina je volná ve svém složení, to znamená, že je otevřena každému, kdo chce v ní účinně pracovat. Základním hlediskem, jímž se skupina hodlá řídit, bude skutečný důvod postihu, nikoliv oficiální znění obvinění.

Skupina bude především případy postihu průběžně registrovat. Připraví materiály různého obsahu, rozsahu a zaměření. Vedle základních dokumentů (předběžně počítá mj. s přehledem postihů za uplynulý rok, s materiálem o naší justici a vězeňství – pracovní názvy) to budou různá konkrétní sdělení, týkající se jednotlivých osob nebo skupin, informace apod. Míní zajišťovat odbornou (právní) pomoc, vyhledávat advokáty, morálně i jinak pečovat o rodiny. Vyvine maximální úsilí pro to, aby postižený (jeho rodina, přátele) měl jistotu, že není sám, ale že se mu a jeho rodině dostává praktické i morální podpory. Podle konkrétní situace se skupina bude věnovat i postihům dětí postižených. Předpokládáme, že konkrétní úkoly se budou objevovat právě s ohledem na konkrétní situaci a na dané možnosti. Zatím neujasněnou zůstává otázka případného vztahu skupiny (její oddělené části?) k Amnesty International.

Skupina předpokládá zjevné, jasné a pružné spojení s mluvčími Charty, Zjevnost vidí v tom, že mluvčí budou o koncepci její práce informováni, případně dostanou další informace, jež si vyžádají. Skupina bude vážně projednávat náměty mluvčích pro svou práci. Očekává také, že mluvčí budou průběžně skupině předávat všechny případy, o nichž se dozvědí a které jsou středem pozornosti skupiny. Závažné dokumenty skupiny předáme mluvčím s tím, že je (po případných úpravách dle jejich připomínek) podepíší a vydají jako oficiální dokumenty Charty. Volnost a pružnost spojení vidíme v tom, že rytmus a formy styku budou dány konkrétními okolnostmi, že nedojde k budování organizačních struktur a mechanismů. Skupina je toho názoru, že podobnou činnost je nadále nutno vykonávat systematicky a s koncepcí a že ji nelze vyčlenit z Charty, protože tak by se této občanské iniciativě doslova amputovala nejzávažnější část její náplně a vznikla by nutnost hledat pro tuto práci platformu jinou. Členové skupiny pokládají tuto druhou alternativu za mnohostranně nevhodnou a zejména pro stoupence Charty (bez ohledu na to, jsou-li signatáři nebo ne) za těžko pochopitelnou a akceptovatelnou.

***

Poznámky LvH:

1. Ch. 77 nehájí „zájmy“ občanů, ale jejich práva; to se někdy může krýt, ale jindy nemusí.

2. Skupina chce vzniknout a pracovat „v rámci Charty 77“. Po mém soudu je zapotřebí, aby se ustavil samostatný výbor na obranu vězňů a také pobočka Amnesty International (ta už v žádném případě nemůže být složkou Ch. 77). Snad by byl možný kompromis v tom smyslu, že by skupina první kroky mohla udělat pod střechou Ch. 77 a později že by se osamostatnila. Kontakt s Ch. 77 si lze ovšem jen přát, ale kompetence musí být samostatná. Je třeba pamatovat na to, aby nevznikl precedent.

3. V krajním případě lze z pracovní skupiny udělat výjimečnou záležitost; nicméně mám za to, že je třeba věc koncepčně podrobit důkladnému přezkoumání a diskusi. Kdyby měly různé programové a pracovní skupiny zůstávat začleněny do Ch. 77, znamenalo by to jednak revizi některých bodů základního dokumentu, resignaci na záměry, které formuloval zejména prof. Patočka a dříve nebo později proměnu Ch. 77 v organizaci.

4. Je ovšem třeba učiniti jasno v tom, že se Ch. 77 ani její mluvčí nechtějí od podobných iniciativ odtahovat. Hlavním důvodem je jednak to, že pokusy o integraci a centralizaci občanských iniciativ budou věc fakticky jen brzdit, jednak o to, že v takovém případě vznikne nutnost vytvořit novou „Chartu“, která by se podobné deviaci vyhnula. Kromě toho existují zkušenosti z jiných socialistických zemí, kde iniciativy jsou co do specializace a dokonce i co do území pluralitní.

5. Příští týden bychom mohli pozvat L. P. k rozhovoru, kde by se vše vyjasnilo.