This 1955 fairy tale fragment depicts a sorrowful kingdom plagued by an invisible wizard who corrupts people's hearts and minds through psychological manipulation. Rather than using overt magic, the wizard induces hatred, dishonesty, and despair, causing society to crumble from within. The King promises his succession to anyone who can identify and eliminate the cause of this misery. The story focuses on Jan, a brilliant young man, and his struggle against the wizard's pervasive influence. Authorial notes accompanying the fragment reveal a complex dynamic for the unfinished plot: Jan aims to save the entire kingdom, while a wise girl seeks only to save Jan out of love. Their goals are presented as mutually exclusive, creating a paradox that the wizard exploits with derision. The narrative emphasizes the struggle against fear, positing that humanity must never allow itself to be governed by dread. Ultimately, the text serves as a profound psychological allegory about the corruptibility of the human soul, the nature of self-sacrifice, and the vital necessity of overcoming internal terror to restore a functional society.
[Pohádka o Janovi, dívce a zlém čaroději] [1955]
Je tomu už dávno, co v jedné smutné zemi žila smutná královská rodina. Neštěstím té země byl zlý čaroděj, proti němuž nikdo neznal pomoci. Nebyl to obyčejný čaroděj: nebylo jej nikdy vidět, nikdo jej neznal, mnoho lidí dokonce nevěřilo, že vůbec nějaký čaroděj v zemi žije. To byli ti, které měl čaroděj už docela ve své moci. Čaroděj nedělal žádné divy, nic neproměňoval, ale vstupoval do lidských myslí, srdcí a duší a oslepoval je, aby se jeho našeptávání lidé nedovedli bránit. Bylo několik lidí, kteří cítili jeho zlé působení a ti často jiné upozorňovali na velké nebezpečí, které zemi hrozilo. Jejich hlas však nikdo nebral vážně, protože nedovedli říci nic o pravých úmyslech čarodějových. Každý sice viděl, že není něco v pořádku: lidé byli na sebe zlí, lhali si a klamali se navzájem, okrádali se, nosili v srdci nenávist, byli v ustavičných sporech, a co hlavně, byli z toho neradostného života nešťastni a hledali zapomenutí v nových zlých činech. Opíjeli se, byli k sobě hrubí a neuměli mít nikoho rádi. Ztratili své domovy, které se jim staly peklem, z něhož utíkali do krčem a do zápasnických arén.
Byl to zlý, smutný život v té zemi. To bylo jasné každému nebo téměř každému; a bylo to jasné i králi, který viděl, jak jeho království chátrá a jak slábne a ztrácí sílu proti případnému útoku nepřátel. Proto vyhlásil po celém království, že toho, kdo by dovedl najít příčinu tak zlého stavu a kdo by ji dovedl také odstranit a přivést království zpět do květu, učiní svým nástupcem a dá mu hned polovinu svého království, protože neměl dědiců.
Mnoho odvážných a moudrých mužů se pokoušelo najít cestu k nápravě, ale bylo také mnoho podvodníků, kteří chtěli pouze ulovit pro sebe království. Urodilo se mnoho dobrých rad, ale žádná nevedla k cíli. Tak to trvalo už několik let.
V té době žil v královském městě starý muž, který opatroval jednu šlechtickou knihovnu. Měl nadaného syna Jana, který vynikal ve všech předmětech. Všude jinde by byli lidé rádi, že takový hoch žije mezi nimi, a přáli by mu hodně úspěchů. Ale v té zemi to bylo všechno začarováno, a [zde text přestává – pozn. red.]
***
[další poznámky autorovy:]
Jak zlý čaroděj kroutí a zpotvořuje činy a myšlenky mladého chlapce až na pokraj zoufalosti a zničení, a jak hodná a moudrá dívka z lásky k němu čelí čarodějovým kouskům, ale nad čarodějem nevyhrává – a ani vyhrát nechce. Chce jen zachránit svého milého, kdežto on chce zachránit všechny. Jí se věc daří, jen pokud se nedaří věc jemu, a naopak. A nad tím vším se čaroděj šklebí a jistí [???] se vítězstvím. Jaký tomu udělám konec, ještě nevím; a ani mne to nezajímá. Poutá mne už dlouho ta situace…
***
Budu proti tobě bojovat, protože se tě bojím a lidé se tě bojí; člověk nikdy nemá nechat v celém vesmíru nic, čeho by se bál. Člověk se nemá bát, nesmí se bát.
(boj proti bázni z dívky a o dívku)