This text explores the significance of the Greek language as the foundational language of philosophy, shaped by and through philosophical inquiry. The author highlights that while Greek was a language of high abstraction, its common form (Koine) became the essential medium for Jewish scholars and the early Church to reach the Hellenistic world. The text references Nietzsche's aphorism regarding the linguistic quality of biblical Greek, yet argues that using a widely understood tongue was necessary for effective communication with the educated world of the time. The reflection suggests that a perceived decline in linguistic elegance is not inherently detrimental if it facilitates broader dissemination and conceptual refinement. Similar to the development of Scholastic Latin compared to Ciceronian Latin, a less refined style can still achieve superior terminological precision. Ultimately, the language is presented as a dynamic tool that undergoes cultivation through its application in new contexts, bridging the gap between philosophical tradition and the universal outreach of religious thought.
Řecký jazyk
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 1. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Řecký jazyk
Řečtina je první filosofický jazyk – přesněji: je to první jazyk, který byl doformováván a tedy zčásti – alespoň dodatečně – spoluformován filosofií. Je svým způsobem hodno pozoru, že právě tento jazyk posloužil – ovšem ve své lidové, poněkud již pokleslé podobě – nejenom první církvi, ale již židovským učencům – jako prostředek, medium, jímž měl být a byl oslovován celý tehdejší, ale také pozdější svět. Kuriózním způsobem to komentuje Nietzsche ve svém aforismu č. 121 z Jenseits von Gut und Böse: „Es ist eine Feinheit, daß Gott griechisch lernte, als er Schriftsteller werden wollte – und daß er es nicht besser lernte.“ Možná, že Nietzsche neprovokuje na nejsprávnějším místě: už stará hebrejská tradice, zejména však poselství první církve chtělo oslovit celý tehdejší známý, zejména vzdělaný svět, tj. svět ovlivněný helenismem. je zřejmé, že by nemělo smyslu zůstávat u nějakého – třeba sebe lepšího – jazyka, který by zůstal většině tehdejších lidí cizí. Jistá pokleslost (nebo později při dalších překladech jistá nevyvinutost) užitého jazyka nemůže být principiálně na závadu tam, kde jde o šíření a zasahování dalších okruhů, a lze mít naopak za to, že tím je (nebo může být) příslušný jazyk kultivován nebo rekultivován (latina scholastických diskusí je sice jazykově pod úrovní latiny třeba cicerónské, ale pojmově je nepochybně daleko vytříbenější).
(Praha, 950122-1.)