Tato recenze a komentář se věnují vydání jedné z nejvýznamnějších studií Jana Patočky s názvem „Negativní platonismus“ z roku 1990. Práce, která vznikala v padesátých letech, představuje unikátní moment v Patočkově tvorbě, kdy se pokoušel o zformulování vlastního filosofického systému. Text detailně mapuje pohnutou historii rukopisu, který byl dlouhá léta znám pouze úzkému okruhu přátel prostřednictvím samizdatových opisů. Autor se rovněž zabývá zařazením torzovitého spisu „Účtování s Rádlem“, jenž osvětluje vývojovou fázi Patočkova myšlení při přechodu od poválečného období k systematickému pojetí negativního platonismu. V článku je kritizováno ediční zpracování a chronologické řazení textů v knize. Závěrem je zdůrazněna naléhavá potřeba hluboké analytické diskuse o těchto konceptech v českém prostředí, aby domácí bádání udrželo krok se vzrůstajícím mezinárodním zájmem o Patočkovo dílo, který je podnícen řadou zahraničních překladů.
Jan Patočka: Negativní platonismus. Čs. spisovatel, Praha, 1990 (230 stran)
Po mnoha letech vyšla jedna z nejvýznamnějších Patočkových studií z doby, kdy se – snad jedinkrát za celý svůj život – pokoušel o vybudování kostry vlastního filozofického systému. Tato v padesátých letech koncipovaná studie byla jako jediná známa jistému nevelkému okruhu Patočkových přátel a žáků od doby, kdy ji autor poskytl jako příspěvek do jednoho ze samizdatových sborníků (v tomto případě k poctě PhDr. Boženy Komárkové). Odtud se v opisech brzo rozšířila mezi zájemce, ale k jejímu otištění nedal autor v roce 1969 redakci Tváře souhlas. Teprve po Patočkově smrti vešlo ve známost (zase jenom malého okruhu zasvěcených), že se v jeho pozůstalosti našlo kupodivu více textů k tématu tzv. negativního platonismu; přestože šlo o značné překvapení, dodnes se nikdo nepokusil toto nanejvýš zajímavé období Patočkovy filozofické tvorby uchopit v celku a zařadit do rámce jeho (dosud ovšem řádně nepojednané) myšlenkové, filosofické biografie. Snad ještě větším překvapením byl objev již poněkud torzovité práce, která svým nadpisem ohlašuje jakési účtování s Rádlem. Když se však zájemci mohli s textem seznámit v záslužné samizdatové modře vázané předběžné edici veškerých Patočkových textů, následovalo jisté zklamání, protože o Rádlovi se tam najde jen málo. Přesto jde o text zajímavý a také důležitý, protože ukazuje některé cestičky přechodu Patočkova poválečného myšlení z období předúnorového právě k onomu systematickému pokusu o tzv. negativní platonismus. Poměrně rozsáhlá práce, z níž chybí prvních asi 14 rukopisných stran, byla pořadateli z neprůhledných důvodů zařazena až za kratší text o negativním platonismu, ačkoliv jej pravděpodobně o 4 až 5 let předchází.
Podrobnější rozbor je sice naprosto nezbytný, ale v této chvíli by byl poněkud předčasný. Patočkovu myšlenku „negativního platonismu“ je zapotřebí podrobit hluboké a do detailů jdoucí analýze a potom i otevřené diskusi. Můžeme jen doufat, že k ní dojde u nás včas, aby nás nepředběhli myslitelé zahraniční, neboť o Patočku je dnes díky řadě překladů značný zájem.