Tento dokument představuje sérii poznámek a kritických připomínek k textu Petra Krejčího „Meze vědeckého myšlení“. Autor rozebírá klíčové aspekty vědeckého poznání, zpochybňuje jeho vnímanou objektivitu, systematičnost a univerzálnost. Věda je podle autora vnímána spíše jako praxe propojená s technikou, jejíž poznatky jsou ovlivněny předpoklady a celkovým přístupem k realitě. Kriticky jsou hodnoceny i základní pojmy jako „smyslové datum“, jazyk a řeč, kde autor argumentuje proti jejich tradičnímu chápání jako primárních zdrojů poznání a zdůrazňuje vliv vědomí a jazyka na formování našeho vnímání světa. Dále se text zabývá povahou vědeckých faktů, která jsou často konstrukcemi či artefakty, nikoliv nezávislými danostmi. Zpochybňuje se i role experimentu a měření jako definitivních kritérií pravdy, poukazuje se na jejich omezení a na možnou dogmatičnost vědeckého myšlení, které se často vyhýbá sebereflexi a kritice vlastních předpokladů. Závěrem autor zdůrazňuje, že věda, tak jak je dnes vnímána a praktikována, je vysoce specializovaná a fragmentovaná, a navrhuje potřebu reintegrace vědění, v níž by filosofie mohla hrát klíčovou roli.