This work examines the philosophy of Ludwig Feuerbach, a German philosopher primarily known for his critique of religious alienation. Despite not being formally a theologian, he was an influential thinker who intensely engaged with religion and theology, as evidenced by the assessment of Karl Barth, one of the most significant Protestant theologians of the 20th century. Barth considered Feuerbach a "theologizing philosopher" whose work, although representing more of an anti-theology from a theological perspective, was exceptionally informed and insightful. The text analyzes the contradiction between Feuerbach's self-perception as the initiator of a new era of thought and his often subordinate evaluation within philosophical circles, where he was seen as a thinker who did not reach Hegel's level and remained outside modern philosophy's confrontation with metaphysics. The paper poses the question of why Feuerbach remains a relevant figure to this day and what his true relationship was to Hegelian philosophy and all previous philosophical thought.
Ludwig Feuerbach
docx | pdf | html | digitized
◆ card file | lecture | preparatory notes, Czech, origin: 23. 11. 1969
Ludwig Feuerbach [1969]
Ludwig Feuerbach – kritika náboženského odcizení
§ 18
(s. 484n)
Sociální akademie
Městská knihovna
24. 11. 1969
Největší protestantský teolog našeho století, Karel Barth, zařadil postavu Ludwiga Feuerbacha do galerie teologických myslitelů XIX. věku (Protestantská teologie XIX. století). Učinil tak přesto, jak říká, že nepatřil k „cechu“; Feuerbach byl teologizujícím filosofem. Podle Bartha existuje jen málo filosofů, kteří by si tu a tam, někdy a někde nezateologizovali. Feuerbach však prý je nom teologizoval. Barth vzpomíná na jeho vlastní výrok (PPN 34), že všechny jeho spisy mají, přesně vzato, jen jeden cíl, jednu vůli a myšlenku, jeden předmět; tímto předmětem je prý právě náboženství a teologie a to, co s nimi souvisí. Barth k tomu dodává, že to byla dost nešťastná láska, neboť to, co Feuerbach prováděl, byla anti-teologie. Prováděl to však nicméně s takovými věcnými znalostmi, promlouval tak aktuálně k teologické situaci, přinášel tolik ostrého světla do této situace a jeho přínos je vůbec i sám o sobě tak zajímavý, že je třeba ho nechat promluvit také mezi teology.
Je zvláštní, slyšet tento hlas teologa vedle tolika filosofických názorů, jimiž je Feuerbach považován za filosofa nevýznamného, podřadného, subalterního, který zůstává hluboko pod svým učitelem Hegelem. Jak rozumět tomuto rozporu? Proč je vlastně Feuerbych dodnes zajímavou myslitelskou postavou? Posuzován filosoficky zůstává ještě před branou nové filosofie, která skoncovala s metafysikou; jako metafysik však není téměř ničím zajímavý, ničím, co by přesahovalo ryze akademickou rovinu problémů a pouhou historii. A přece se sám o sobě domníval, že zahajuje novou epochu myšlení. Mýlil se? Jaký byl vlastně jeho vztah k Hegelovi a vůbec k celé dosavadní filosofii?