This text presents a philosophical analysis of the concepts of “intuition” and “intuitiveness” within the context of scientific knowledge and human thought. Starting from Grygar’s observation regarding scientific concepts that lack intuitive representation, the author explores the fundamental distinction between abstract concepts and mental representations. A central theme is whether the human mind is capable of “intuiting” dynamic entities, such as events, actions, and processes, or whether our imagination is necessarily limited to static, timeless objects, or phenomena. The text suggests that while a conventional representation “places before” the mind something fixed and stable, an event, by its fluid nature, transcends such staticity and cannot be understood as a mere representation. The work thus opens a discussion on the need to redefine our understanding of intuition based on whether we allow for the possibility of perceiving change and movement themselves. This reflection is crucial for understanding the limits of human thinking when dealing with complex temporal phenomena that cannot be easily visualized through conventional mental images.
Názor a názornost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: listopad 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Názor a názornost
Co to je názor a názornost? Grygar užil následující formulace: máme (v nějaké vědě) řadu pojmů, pro které nemáme názornou představu. Jak tomu rozumět, není-li to vůbec nesmysl? Jaký je vlastně rozdíl mezi pojmem a představou, když pojem je vždycky pojmeme něčeho, tudíž vztahuje se k něčemu, co není samo pojmeme, a představa (nás) staví před něco, co není samo představou? Pojem je záležitostí myšlení, tedy mysli, a představa je zase také záležitostí představování, tudíž rovněž myšlení. V čem spočívá rozdíl mezi nenázorným pojmem a názornou představou? Tady nepochybně záleží na myšlenkových prostředcích, jichž budeme užívat, tedy na významu, který budeme dávat (a s kterým budeme pracovat) jednomu nebo druhému. Tak třeba pojem „události“ zahrnuje svým významem víc než jediný „intencionální objekt“ (zbavený – jak je u pojmů zvykem – časovosti a tím skutečného dění či dějství), takže je (může být) jen relativně abstraktní; událost je „jedním“ jinak a na jiných základech než na základě toho, co v průběhu události zůstává beze změny. Přihlédneme-li k jazykovým souvislostem, je zřejmé, že událost nemůžeme chápat jako představu, protože představa „staví před“ naši mysl jen to, co má jistou pevnost a stálost, aby to mohlo „stát“. Jinak řečeno, představa může ukazovat (poukazovat) jen směrem k tomu, co se samo ukazuje, tedy k „úkazu“. Událost se však nikdy neukazuje jako událost (nýbrž jen jako to, co se z události právě ukázalo či ukazuje, zatímco jevit se může událost jako dění, dějství, jako něco v pohybu, něco proměnlivého. (Podobný problém máme ovšem nejen s událostí, ale i s každou změnou či proměnou.) O slovu názor se tedy musíme dohodnout na základě toho, máme-li za to, že nazřít (zřít, zírat) lze jen něco pevného a nehybného, anebo jsme-li přesvědčeni, že nazřít můžeme i změnu, proměnu, dění, proces atd.
### 181101|listopad 2018