This text critiques Alain Badiou’s ontological concept of 'multiplicity without unity,' arguing that it is fundamentally incomplete. The author asserts that multiplicity must always be a multiplicity of 'something,' specifically primordial events. Without the process of unifying these elements into higher wholes, multiplicity remains in a state of mere virtuality or nothingness. According to this view, true being is associated exclusively with genuine wholes, such as living entities, which perform their being as evental happening. The transition from virtuality to actuality (being) requires the establishment of a subject created by the happening itself. It is through this subject that primordial processes can relate to the 'outside' and become internally unified, true events. Therefore, being is not found in abstract multiplicity but in the process of unification, which necessitates active subjectivity and a movement toward wholeness.
Bytí jako ,mnohost bez jednoty‘
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 6. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Bytí jako ,mnohost bez jednoty‘
Myšlenka Badiouova je nedomyšlená. Mnohost by musela být mnohostí „něčeho“, nějakých – řekněme – mini-částic (přičemž dobře víme, že mini-částice lze myslit jen jako mini-události, tedy jako primordiální události). A tam, kde není žádné jednoty, tj. žádného sjednocování mini-částic ve větší částice jako do vyššího ,celku‘, tam zůstává právě jen ta mnohost (původní?). Každý další vývoj je možný jen díky navazování některých mini-částic na jiné, a tak díky vytváření pseudo-celků, polocelků a skutečných celků, tedy opuštění „stavu mnohosti bez jednoty“, který by pak byl omezen na nějaké zbytky původního „bytí“ mini-částic. Pokud ovšem – jako my – máme za to, že o bytí naopak můžeme mluvit jen u pravých celků (např. živých celků), pokud je zapotřebí bytí vykonávat jako událostné dění, pak mnohost bez jednoty je eo ipso také mnohostí bez bytí. A tedy nicotností, nebo snad virtualitou. Přechod virtuality do skutečnosti (do bytí) je přechodem z něčeho, co se děje bez vztahu k „vnějšku“ (a tedy co se ,děje‘ jakoby bez vnějšku, bez okolí), k něčemu, co se už dokáže vztahovat k něčemu mimo sebe. A k tomu je nutně zapotřebí subjektu, který za tím cílem musí být ustaven, vytvořen děním samým; a díky tomuto děním ustavenému subjektu se toto ještě primordiální a možná virtuální dění stává skutečným událostným děním, pravou, vnitřně sjednocenou událostí.
(Písek, 190606-2.)