This philosophical fragment from July 1953 explores the concept of "true reality" as opposed to mere objectivity. The author argues that true reality lacks an objective, impersonal character; instead, the subject is essentially defined by this reality, driven toward creation or demise through their personal engagement. While objective reality is characterized as non-engaging, true reality represents the inner face of existence and the essence of objectivity itself. The text poses a fundamental question: is this true reality a void, a hostile force crushing humanity, or a firm guarantee of the human path? It emphasizes that true reality is not a parallel world but must be anchored within what is objectively real, even if it remains indistinguishable from the perspective of pure objectivity. If true reality were a mere chimera, it would lead to the conclusion that its essence is nothingness. The reflection thus captures the existential risk associated with seeking authentic being beyond the framework of mere factual objectivity.
Pravá skutečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 7. 1953
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1953]
Pravá skutečnost
1. 7. 53
„pravost“ nemá charakt[er] objektivní; proti podstatě věcí × jejich pravost; není ovšem subjekt předpokladem pravosti, nýbrž spíše opačně: subjekt je určen krom své holé existence pravostí, resp. pravou skutečností. A to určen k tvoření, činnosti – anebo zániku. Určen však nikoli objektivně, „neosobně“, věcně, nýbrž jen tak, že je (nebo není, ale to je jen jiný způsob, jak jest) angažován.
Jest nyní otázka, zda onou pravou skutečností pro čl[ově]ka je nicota, prázdno, či cosi člověku cizího, nepřátelského, jeho lidství drtícího, aneb je-li to něco, co může být jednou z garancií jeho lidské cesty.
––––––––––––––
Co stojí proti skutečnosti pravé? Nejen „skutečnost zdánlivá“ (ostatně to je protimluv), nýbrž především právě skutečnost objektivní, tj. neangažující. Člověk má tendenci se od pouhé objektivity odvolat k pravé skutečnosti; je ovšem jednou z hlavních otázek, zda nebude pravou skutečností zklamán či přímo zdrcen.
––––––––––––––
Pravá skutečnost ovšem nemůže v žádném případě být světem vedle světa objektivity. Pravá skutečnost musí být cosi jako pravá tvář či podstata jsoucna vůbec, a tedy i podstata samotné objektivity. Musí to být cosi objektivně skutečného, i když z titulu pouhé objektivnosti neodlišitelného a nerozpoznatelného. Kdyby šlo o pouhou chiméru, k níž by se člověk odvolával, znamená to v nejlepším případě právě to, že pravé skutečnosti není, resp. že je jí nicota, prázdno.
### 530701