Text z 12. července 1967 kriticky hodnotí tradiční filosofická východiska, zejména ta, která se opírají o fenomén či bezprostřední zkušenost. Autor tvrdí, že takový přístup je stejně neudržitelný jako klasická metafyzika. Místo toho navrhuje alternativní metodu, která by spojila výhody metafyzického postupu s empirickým ukotvením. Klíčovým prvkem tohoto návrhu je redukce vlastní situace na strukturu tzv. „nižších subjektů“. Tento přístup nahlíží na subjekt nikoli jako na neměnnou substanci, ale jako na komplexní strukturu, čímž zavádí koncept „struktury subjektnosti“. Úvaha směřuje k novému pochopení subjektivity, které překonává limity čistého fenomenologického popisu i spekulativní metafyziky. Tím se otevírá prostor pro preciznější zkoumání konstituce vědomí a bytí skrze strukturální analýzu, která bere v úvahu hierarchickou povahu subjektních útvarů. Tento stručný, leč hutný zápis představuje důležitý moment v autorově hledání pevného metodologického základu pro moderní filosofické bádání a naznačuje odklon od tradičního subjektivismu směrem ke strukturálnímu uvažování o podstatě lidské existence.