Tato osnova přednášky ze září 1967 představuje hlubokou filosofickou reflexi zaměřenou na lidskou existenci a povahu skutečnosti. Text se odvíjí od vztahu mezi praxí a sebeuvědoměním, přičemž klade klíčovou otázku po podstatě člověka. Autor odmítá nahlížet na skutečnost jako na statický, hotový fakt (factum), ale definuje ji jako dynamické dění a proces (fiens). Významným tématem je analýza události a struktury času, která formuje subjekt a jeho okolní svět. Diskuse se dále přesouvá k pojmu situace, přičemž rozlišuje mezi její uzavřeností a otevřeností, což je nezbytný předpoklad pro život v pravdě. Právě orientace na pravdu v rámci otevřené situace je zde představena jako základní životní postoj a cíl. Závěr osnovy pak vymezuje filosofii jako specifickou formu lidské reflexe, která se zásadně liší od vědy svým důrazem na smysl a celistvost lidské zkušenosti. Tato syntéza ontologie a etiky tvoří jádro autorova myšlenkového rozvrhu.
[Osnova blíže neurčeného výkladu]
27. 9. 67
Praxe a reflexe; sebeuvědomění a rozvrh cílů
Co je člověk?
Povaha otázky
Nepředmětná skutečnost
Podstata uměleckého díla
Co je skutečnost; factum a fiens
Analýza události; dění
Čas; struktura času
Subjekt a jeho osvětí
Situace jako uzavřenost
Otevřenost situace
Život v otevřenosti (a z otevřenosti)
Místo pravdy v situaci; pravda a skutečnost
Život v pravdě jako životní orientace
Smysl filosofie; filosofie a věda; ffie jako lidská reflexe
### 670927