Tento text reflektuje filosofický spor mezi Bradleyem a Russellem o povaze vnitřních a vnějších vztahů. Bradley, navazující na leibnizovskou tradici, tvrdil, že všechny vztahy mají vnitřní povahu, zatímco Russell prosazoval jejich vnější charakter. Autor tento problém demonstruje na příkladu geometrického trojúhelníka. Přestože je trojúhelník definován jako část roviny omezená třemi přímkami, jeho komplexní vlastnosti, jako jsou těžiště, kružnice vepsaná či vztahy mezi stranami a úhly, nevyplývají logicky pouze z tohoto základního vymezení. K jejich poznání je zapotřebí ustavovat nové pojmy, které jsou z předchozích neodvoditelné. Text dochází k závěru, že pojmy jsou nástroje, které samy o sobě k vyvození dalších vlastností nestačí; poznání vyžaduje přechod od pojmů k příslušným intencionálním předmětům. Tento proces ukazuje, jak se vnitřní vztahy objektu odhalují skrze postupné rozšiřování pojmového aparátu a nahlížení samotné podstaty věci v rámci širšího kontextu.