This text explores the complex relationship between language and philosophical thought, focusing on the semantic opacity of the words we use. The author argues that in philosophy, science, and daily life, many terms have drifted significantly from their original Greek and Latin meanings, rendering them largely opaque to the speaker. This creates a tension between conscious intent and the deeper, subconscious connotations embedded in language. These hidden influences—arising from ancient philosophical relics, mythical intuitions, or etymological roots—often intervene in and redirect the intended meaning of our expressions. Such influences usually go unnoticed until subjected to rigorous reflection and analysis. The essay highlights how linguistic habits and etymological fixations can shape our thoughts in ways that escape immediate awareness and may even contradict common opinion. Ultimately, the piece calls for a more critical awareness of how language and its historical layers actively influence the structure and direction of human thought.
Jazyk a filosofie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 6. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
Jazyk a filosofie
Ve filosofii, ve vědě i v denním životě užíváme mnoha slov ve významu, který se velmi liší od významu původního, zejména pak od významu tak zvaných ekvivalentů řeckých a latinských. Naprostá většina našich důležitých slov je nám proto svým významem a smyslem neprůhledná resp. málo, nedostatečně průhledná. Aniž bychom tomu tak chtěli a aniž bychom byli s to tomu zabránit nebo třeba jen si nad tím zachovat jakousi kontrolu, jakési minimální kritické povědomí toho, co s námi jazyk a naše jazykové návyky dělají, kam nás vedou a táhnou, dostávají se naše záměry a úmysly, které jsou vždy u počátku každého našeho promlouvání, do zvláštního vnitřního rozporu: na jedné straně jsou tu naše úmysly a ty složky jazykového úzu, jichž jsme si vědomi, a na druhé straně nenápadné, ale hlubší významové konotace užitých slov, jichž si dostatečně nebo dokonce vůbec vědomi nejsme a které nenápadně a nepozorovaně intervenují a přinejmenším při důslednějším sledování myšlenky často i podstatně ovlivňují smysl toho, co říkáme. Toho si obvykle povšimneme až mnohem později, když vyslovené a do širšího kontextu zapojené formulace podrobíme reflexi a důkladné analýze, kterou nám taková reflexe umožní. Ony skryté konotace jsou dvojího původu: jedny představují jakési relikty starých filosofií nebo třeba i zbytky předfilosofických anebo mimofilosofických a kritickým myšlením neověřených „intuicí“ mytické nebo kvázi-mytické povahy, a druhé jsou úzce spjaty s etymologickými kořeny užitých slov, které některé z oněch reliktů váží až fixují na příslušné slovo způsobem, který uniká běžné pozornosti a někdy je s obecným míněním dokonce v naprostém rozporu.
(2. 6. 1991)
### 910602