This text examines the fundamental nature of philosophical practice, emphasizing the crucial relationship between philosophical intent and its methodical execution. The author asserts that a mere intention holds little value in philosophy unless a rigorous path to its realization is established. A philosopher must avoid vague transitions, ensuring that every intellectual step is precise and logically sound. Unlike commentators who may present grand but superficial perspectives, a true thinker must verify the validity of ideas within a broader context, assessing where each subsequent step leads. While certain argumentative steps may be omitted for pedagogical or literary purposes, they must remain immediately accessible to the thinker. In foundational research, however, full transparency is mandatory. The author cautions against replacing systematic logical construction with rhetoric, fragmentary notes, or mere eloquence, viewing such shortcuts as intellectually dishonest. Ultimately, a philosophical work must be constructed so that all essential content is either explicitly stated or hermeneutically discoverable as an inherent part of the underlying argument.
[Záměr ve filosofii]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 30. 6. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
[Záměr ve filosofii]
Ve filosofii dost málo znamená záměr, pokud není nalezena cesta k jeho provedení a uskutečnění. Filosof totiž nemůže postupovat tak, že rozostřuje kontury a znepřesňuje přechody od jedné myšlenky k druhé, ale musí každý svůj krok provést tak, aby byl korektní a bez závad. Proto je filosoficky snadné a tudíž i laciné rozvrhovat dalekosáhlé perspektivy a nadhazovat možné cesty atd., což obvykle dělají s velkou bravurou komentátoři filosofických myšlenek (a celých spisů). Takovým způsobem se může leckdy zalesknout pozlátko, s nímž by ani jeho autor, ani nikdo jiný nedovedl nic skutečně filosofického provést (myšlenka má totiž vždycky smysl ve vztahu k širšímu kontextu, takže její nosnost i platnost se ověřuje teprve v rámci vyjasnění, k čemu v dalších krocích vede a dále povede). Někdy je ovšem možno čistě z literárních nebo pedagogických důvodů některé kroky přeskakovat resp. vypouštět. Ale toho se nesmí myslitel dopouštět v samotném postupu svého bádání. Vše, co vypustil, musí být schopen bez dalšího promýšlení okamžitě doplnit, když se ukáže potřeba. V textech základního významu, kde má být odhaleno nebo prokázáno něco vskutku nového, to však nikdy nesmí chybět. Systematickou výstavbu myšlenky ovšem nesmíme zaměňovat s všelijakými historickými reminiscencemi apod. Nápady, glosy a útržkovité myšlenky nemohou ještě samy o sobě vytvořit filosofickou budovu. Souvislosti jedněch myšlenek s druhými musí mít přísně logický charakter. Využívání souvislostí narativních, tj. rétorických, nahražování přísného postupu výmluvností je z filosofického hlediska podvod, tj. je to naprosto nepřípustné. Zejména však každý filosofický text musí být psán tak, aby mohlo být všechno důležité v něm nalezeno jako vyslovené; za určitých okolností je přípustné něco nechat nevysloveno, ačkoliv to je řečeno (to znamená: je to v textu nevysloveně, „nepředmětně“ obsaženo a může to být hermeneuticky odkryto).
(30. 6. 1991)
### 910630