This text examines ontology as the science of being as being (ON hÉ ON). The author proposes a terminological distinction between an "entity" (jsoucno) and its "being" (jsoucí). A central theme is the definition of a true entity as an internally unified event unfolding in time. This distinguishes a genuine being from a mere "heap," which lacks internal integration and thus cannot truly be said to "be." Since every temporal entity is never fully present in its entirety—it is always partly what it is not—it cannot be fully comprehended through the category of being alone. The author argues that to grasp a temporal whole, ontology must work in close conjunction with meontology, the study of non-being (TO MÉ ON). Together, these two should form a single discipline capable of reflecting the dynamic, event-like nature of reality, where being and non-being are inextricably linked. Only this integrated approach allows for the conceptual grasp of an entity's temporal integrity and its true essence.
Ontologie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 8. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
Ontologie
Věda, která se zabývá jsoucím jakožto jsoucím, musí poprávu nést jméno „ontologie“, neboť nám přináší LOGOS o ON hÉ ON. Velice ovšem záleží na tom, jakým způsobem bude toto základní ontologické téma pojato. Navrhuji nepřekládat v tomto výrazu obojí ON týmž českým slovem, totiž jsoucí, ale užít v překladu prvního ON slova „jsoucno“, kdežto ponechat jako překlad druhého slovo „jsoucí“. Pak tedy by ontologie byla věda, která se zabývá jsoucnem resp. jsoucny, pokud jsou (jak to naznačuje latinský překlad: ens quatenus ens est). Důležitost onoho rozdílu vysvitne, jakmile si připomeneme, že každé (pravé) jsoucno je časově se dějící, vnitřně sjednocená událost. O tom, zda něco „jest“, můžeme totiž usuzovat resp. rozhodovat teprve na základě porozumění, zda to je událostně se dějící celek, anebo zda to je jenom hromada (třeba nikoliv nehybná, ale valící se nebo řítící se hromada).
Hromada totiž vlastně a v pravém smyslu „není“, protože to není vnitřně integrované jsoucno. Na hromadách nemůžeme proto ukazovat (demonstrovat), co to znamená „být“. Naproti tomu každé časové jsoucno nikdy není celé tím, čím právě jest, ba dokonce je mnohem víc tím, čím není, než čím jest. Proto „věda“, která se bude zabývat jsoucnem, pokud jest a jak jest, nikdy nebude schopná to jsoucno myšlenkově uchopit jakožto celek. Každý časový celek je jen zčásti jsoucí, ale zčásti i nejsoucí. Pro myšlenkové uchopení celku jakožto celku proto nestačí zabývat se jsoucnem jakožto jsoucím, ale je nutno se jím zabývat také jakožto nejsoucím. Ontologie musí tedy velmi úzce spolupracovat s méontologií (TO MÉ ON = nejsoucí), dokonce tak úzce, že spolu obojí musí vytvářet jedinou disciplínu.
(Praha, 910802-2.)