This text critiques Kouba's interpretation of Nietzsche's The Gay Science, specifically his attempt to equate a non-moral world with the concept of openness. The author challenges the assumption that non-morality inherently represents a positive state of openness, arguing instead that the pre-moral and non-moral worlds are fundamentally closed, narrow, and tedious. True openness was only achieved through the structures of the moral world, which allowed for a transition into a significantly broader reality. According to the author, anyone who denies morality while living within a moral world either pursues a higher form of ethics or acts as a parasite on the very system that provides them with freedom. Morality is compared to the rules of a game—meta-physical constructs that cannot be derived from or reduced to nature (physis). Ultimately, the author suggests that both Kouba and Nietzsche fail to recognize morality as the essential foundation of openness rather than its obstacle.
„Morální“ svět / Normy mravní
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 8. 7. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
„Morální“ svět / Normy mravní
Kouba staví ve svém doslovu k Radostné vědě souřadně vedle sebe „přitakání ne-morálnímu, otevřenému světu“. Musí tak učinit, protože samotnému slovu „ne-morální“ (navzdory pomlčce) by nikdo ve smyslu „otevřený“ nikdy nerozuměl. Kouba chce sám slovo „ne-morální“ takto chápat a chce také, aby čtenář toto slovo jako „otevřený“ bral, rozumí se tedy v pozitivním smyslu (to je další sugerovaná okolnost: otevřenost má jen někdy význam pozitivní, jindy však povážlivě negativní: např. když jsou otevřeny, tj. nezablokovány dveře do výtahu, který však v patře není – to hrozí katastrofou). Obávám se však, že právě zde je v pozadí Koubova myšlení hrubá chyba. Ne-morální svět je světem uzavřeným, dokonce světem velmi těsným a zejména naprosto nudným. Teprve ze strany morálního světa a jeho nových struktur byl primitivní ne-morální a před-morální svět otevřen a bylo možno z něho vykročit do (samozřejmě opět jen relativní, ale nesrovnatelně větší) otevřenosti světa morálního. Kdo se chce v tomto do široka otevřeném novém morálním světě chovat jako ve světě otevřeném, ale zároveň popírat platnost jeho morálnosti, má dvojí cestu: buď zvednout nároky a závazky ve jménu vyššího typu morálnosti, anebo se chovat jako parazit na onom morálním světě, jehož morálnost sice neuznává a popírá, ale bez níž by se propadl do těsné uzavřenosti a nudy světa před-morálního a ne-morálního. Takto problematizoval např. Ježíš starý mojžíšský zákon ve jménu „vyšší spravedlnosti“. V tomto smyslu „morální“ je už každá hra, která má svá z před-morální a ne-morální roviny neodvoditelná pravidla; a její morálnost je nutně meta-fyzická, neboť není z FYSIS odvoditelná ani na FYSIS převoditelná. Tak to ovšem zajisté Nietzsche na mysli neměl. A tak to nemá na mysli ani Kouba, ačkoliv až na tu problematickou historizaci post-moderní by mělo terminologicky blízko k slovu meta-fyzický, které vlastně znamená post-naturální, dnes bychom řekli: post-romantický.
(Berlín, 930708–1.)