This text explores the philosophical distinction between two forms of love: Erós and Filia. Erós is characterized as a desire for total identification and the removal of distance between the lover and the beloved. However, this drive can become possessive and anti-human, as it fails to respect the individuality and freedom of the other. In contrast, Filia is presented as a form of love that acknowledges and preserves the necessary distance, granting the other person their freedom. The author applies these concepts to "erós filosofikos," the pursuit of wisdom that recognizes its own lack of possession. The reflection further examines how these dynamics manifest in relationships with children and partners, warning that erotic love can lead to subjugation if not balanced by respect for autonomy. Finally, the text briefly mentions Caritas and Agapé as alternative models of love, ultimately advocating for Filia as a relationship that fosters liberty rather than ownership.
Láska: FILIA × ERÓS
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 26. 7. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Láska: FILIA × ERÓS
Erós je láska, která chce zrušit přehradu a spojit se, ztotožnit se s milovaným. Tato věta však je vyslovena z distance, neboť reflexe znamená distanci a je založena na distanci. V tom smyslu ERÓS FILOSOFIKOS je takříkajíc „posedlost filosofií“. Co však je sama filosofie? Je to – či může to být – posedlost moudrostí? Nebo snad posedlost pravdou? Proč je od počátku tematizováno filosofovo povědomí, že moudrost, resp. pravdu nemá, ale že po ní touží, že ji bez výhrad nanejvýš miluje? Tato láska, jež ví o distanci a nečiní si nárok na to, tuto distanci ze své strany rušit, je jiná než láska erotická, která vidí v distanci pouhou překážku, kterou je nutno zdolat. A protože již staří užili pro tuto lásku slova FILIA, může nadále opravdu od sebe odlišovat tento dvojí typ „lásky“. A nejde ovšem jen o lásku k pravdě či k „moudrosti“, ale také o lásku k druhému člověku. Také ve vztahu rodičů k dětem jde někdy o erós, který se vyznačuje majetnickým vztahem ke zbožňovanému dítěti, od něhož se očekává, že bude námi, naším pokračováním, tím, že naváže přesně tam, kde jsme my dál už nemohli anebo dál jít nedokázali: ono to musí dokázat! Také ve vztahu k životnímu partnerovi se tato láska, která se chce identifikovat, zvrhá nutně v držení druhého při sobě a pro sebe, v beznadějných a pro vzájemný vztah nebezpečných pokusech druhého ztotožnit se sebou. V tom spočívá nejvlastnější nebezpečnost a antihumánnost erotické lásky: nerespektuje druhého, nerespektuje rozdíly ani pro každou lidskou individualitu nezbytný odstup. Erós je láska, která druhého znevolňuje (anebo sama přijímá své znevolnění). Protipólem erotické lásky je buď caritas (se známým zaměřením shora dolů, což není ovšem záchranou před erotičností, neboť existuje erotická láska k slabšímu, menšímu, ohroženějšímu, v úzkostech se topícímu atd.) – anebo FILIA v uvedeném smyslu, tj. láska, která druhému ponechává, nebo dokonce dává svobodu. (Latinského slova caritas bylo užito pro překlad řecké agapé, ale ta znamenala původně vskutku lásku Boha k člověku, ale v křesťanském společenství ještě také něco jiného, tak říkajíc „demokratičtějšího“.)
(Berlín, 930726–3.)