This text provides an in-depth exploration of human experience, rejecting its reduction to mere sensory perception. The author argues that reason extends to the very limits of sensory organs and that intellectual activity itself constitutes a fundamental experience of thinking. Consequently, the notion of something existing "beyond experience" is viewed as problematic; if an object lies outside the boundaries of experience, it necessarily remains outside consciousness and thought, rendering any discussion of it meaningless. The text emphasizes the necessity of distinguishing between various types and levels of experience, particularly regarding metaphysics and religion. An appeal to metaphysical experience does not inherently validate metaphysics; just as the experience of error serves as a tool to avoid future mistakes, the long tradition of European metaphysics should prompt a critical re-evaluation. This experience should not justify continuing traditional patterns but should instead inspire the development of a new metaphysics or alternative modes of thought.
Zkušenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 12. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Zkušenost
Zkušenost nesmíme redukovat na pouhou zkušenost smyslovou, a to už proto nikoliv, že zkušenost pouze smyslová neexistuje, jelikož rozum zasahuje až na samé hranice smyslových orgánů (receptorů). Na druhé straně však také aktivita rozumová představuje základ pro jistou zkušenost, totiž zkušenost s myšlením. Tak se sama tematizace toho, co je takzvaně „mimo zkušenost“ nebo „za zkušeností“, ukazuje jako naveskrz problematická: pokud opravdu něco zůstává za hranicemi naší zkušenosti, zůstává to nutně i za hranicemi našeho vědomí a myšlení, a tak přestává mít jakýkoliv rozumný smysl o tom vůbec mluvit nebo uvažovat. Leč i tomuto soudu je třeba správně rozumět. Zkušenost není jen jedna nebo jednoho druhu. Musíme proto rozlišovat různé typy zkušenosti a zejména různé roviny myšlení, jichž se naše zkušenosti týkají. Tak např. metafyzická nebo náboženská zkušenost je buď zkušenost s metafyzickým nebo náboženským myšlením (a praxí, životem), nebo může být také interpretována jako zkušenost s něčím, co metafyziku či náboženství umožňuje a zakládá. To je nezbytně třeba vždycky zřetelně vyjasnit. To, že se někdo odvolává na metafyzickou zkušenost, nemůže být ještě zdaleka chápáno a přijímáno jako doklad oprávněnosti metafyziky. Existuje přece také zkušenost omylu (resp. s omylem) – a taková zkušenost nemůže být důvodem pro omyl nebo vůbec pro omyly, nýbrž naopak musí být chápána jako zkušenost užitečná proti omylům, tedy pro to, jak se omylům vyhnout. Evropská filosofická tradice má nepochybně dlouhodobou zkušenost s metafyzikou, což vůbec nemůže být interpretováno jako dostatečný důvod, proč pokračovat v dosavadním stylu metafyzického myšlení, nýbrž právě naopak: tato zkušenost může vést k tomu, že se pokusíme o novou metafyziku (nebo prostě jiný než tradiční způsob myšlení).
(Praha, 931222–1.)