This text reflects on Masaryk's assertion that the world is not merely a 'warehouse of things,' exploring the ontological nature of objects and their relationship to the world. The author argues that no thing exists 'in itself' (an sich) as an isolated entity, for without context and mutual relationships, it becomes a mere abstraction or illusion. In a specific sense, the principle of 'esse est percipi' applies, as a thing's existence is manifested through the reactions of other entities. However, the text warns against a simplistic interpretation; how a thing is perceived or received by various subjects does not necessarily align with its true nature. Although we lack direct access to the thing 'in itself' and always perceive it 'modo recipientis,' its existence must be hypothetically posited to explain how multiple subjects can relate to the same entity. Errors in perception do not imply non-existence but rather necessitate a correction in interpreting what the thing actually represents within the framework of reality. The text thus emphasizes that our understanding of existence is inseparable from the relational network of subjects.
Věci a svět
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 1. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Věci a svět
Masaryk kdysi řekl, že svět pro něho není žádné skladiště věcí. Pokud se rozhodneme se toho držet, musíme ovšem vyložit, co rozumíme „světem“ a co „věcmi“. Především žádná věc není ničím sama o sobě (tj. „an sich“), neboť zbavena souvislostí s jinými věcmi a zbavena svých vztahů k nim a jejich vztahů k sobě stává se pouhým „abstraktem“, možná dokonce pouhou iluzí. Tady v jistém upřesněném smyslu platí, že esse est percipi, neboť když na nějakou „věc“ vůbec nic nereaguje, pak ta věc jako by vůbec neexistovala. (Což ovšem neznamená, že když něco nebo někdo na „něco reaguje“, poskytuje mu tím doklad jeho existence či dokonce jeho existenci samu – tímto falešným způsobem se to také někdy vykládalo.) Na druhé straně ovšem je třeba vysloveně zdůraznit, že to, jak na nějakou „věc“ jiné věci reagují, jak ji „recipují“, zajisté nemusí vždycky souhlasit s tím, jaká ta „věc“ vskutku (doopravdy) „jest“; v tom, jak jiné věci na onu „věc“ reagují, může být na jedné straně mnohé pominuto a vynecháno, zatímco na druhé straně tam může být mnohé bezdůvodně přidáno a přikresleno. Zejména však platí, že „věc“ není v recepci ,reprodukovánaʻ pouze jedním subjektem, nýbrž mnoha subjekty, a to subjekty nejrůznějších úrovní. Ačkoliv tedy každá taková „věc“ nemůže být dost dobře identifikována jako taková „an sich“, neboť k tomu žádný subjekt nemá přístup leč „modo recipientis“, přece jen v jisté hypotetické podobě její „jsoucnost an sich“ může a dokonce v některých případech musí být předpokládána už proto, že se k téže „věci“ mohou vztahovat v jiném modu „recipientis“ zase mnohé jiné „věci“. Na vyšších úrovních (a zejména na úrovni lidské) může jít zajisté leckdy o omyly, ale i „věc“ mylně pochopená (i vnímaná) nemůže být interpretována jako „nic“, nýbrž – po nezbytných korekturách – jako „něco jiného“.
(Písek, 150105-1.)