Tento text podrobuje kritické reflexi širší pojetí lidské zkušenosti, které zdaleka přesahuje hranice pouhého smyslového vnímání. Autor poukazuje na to, že vedle běžných vjemů existují i komplexnější formy, jako jsou zkušenosti s matematickými entitami, náboženské prožitky či metafyzické vhledy do povahy skutečnosti. Ústředním bodem úvahy je však specifický druh zkušenosti – zkušenost se sebou samým neboli se svým vlastním "já". V tomto procesu vystupuje jedinec v paradoxní roli subjektu, který je podmínkou každé zkušenosti, a zároveň objektu, jenž je v reflexi zkoumán. Skrze analýzu vlastních činností se subjekt pokouší odlišit vnější vlivy od autentických stop své vlastní povahy. Text přitom akcentuje, že lidské "já" nelze nikdy plně redukovat na pouhý předmět, neboť subjekt je svou podstatou "ne-předmětný" a jeho identita se nevyčerpává svou objektovou stránkou. Zkušenost se sebou tak odhaluje hlubokou asymetrii mezi zakoušeným světem a zakoušejícím subjektem, který zůstává neobjektivizovatelným jádrem lidské existence.