This reflection examines the nature of artistic experience, distinguishing between the encounter with a finished work of art and the process of artistic creation itself. The author emphasizes that a work of art should not be identified solely with the artifact—its external, sensory appearance, such as carved stone or painted canvas. A genuine experience of art requires the intellectual ability to transcend sensory perceptions and reach what lies beyond the visible or audible. The text further critically analyzes the concepts of "inner experience" and the "experience of the internal," pointing out common misconceptions arising from their conflation. While every experience is inherently "inner," it can be directed toward either external objects or internal states. A fundamental distinction is made between accessing something from the outside through the senses and accessing it through lived experience and subsequent reflection. Thus, the artistic experience is presented as a complex process that transcends mere observation, demanding active intellectual and existential engagement from the subject.
Zkušenost umělecká resp. s uměním
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 5. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Zkušenost umělecká resp. s uměním
Zvláštní druhem zkušenosti je zkušenost s uměním; zde musíme rozlišovat dále na zkušenost se setkáním s uměleckým dílem jakožto výtvorem někoho jiného, a za druhé zkušenost s uměleckým tvořením (a vůbec s možností umělecky tvořit, tj. nejen se nějak na umělecké tvorbě částečně podílet). Setkání s uměleckým dílem jakožto hotovým artefaktem nicméně nemusí mít se zkušeností s uměním vůbec nic společného; rozpoznat, že jde o artefakt není vlastně možné jinak než na základě zkušenosti s tím, že umělecké dílo není prostě totožné s artefaktem, tj. se svým vnějším vzezřením, se svou vnější stránkou. Jinak bychom museli vždycky zůstávat u toho, jak něco vypadá pro neznalého a nezaujatého pozorovatele, a nikdy bychom se nemohli dostávat (dopracovat) k tomu, že v nějakém sochařském výtvoru nemáme před sebou pouze opracovaný kámen nebo v malířském výtvoru barevnými skvrnami pokryté plátno apod. Setkání s vlastním dílem, které se otvírá až za pouhým artefaktem, předpokládá schopnost myšlenkově přejít od viděného, slyšeného atd. k tomu, co samo je až za tím, co lze slyšet, vidět atd. (vůbec smyslově, pouze smyslově vnímat). Zkušenost s tímto vlastním „dílem“, které je až za tím, co lze smyslově vnímat, je někdy označována jako „vnitřní zkušenost“, ale to vede omylu, spočívajícímu v záměně „vnitřní zkušenosti“ se „zkušeností s vnitřním“ (vždyť zkušenost je přece vždycky něčím „vnitřním“, je to vždycky „vnitřní zkušenost“, a teprve ta může být zkušeností s něčím vnějším nebo naopak s něčím vnitřním). K častým omylům vede také nedostatek rozlišování mezi (vnitřní) zkušeností s něčím, k čemu mám přístup zvenčí (zejména prostřednictvím smyslů), a na druhé straně mezi zkušeností s něčím, k čemu máme přístup jen díky tomu, že to „zažíváme“ a „prožíváme“ a k čemu se pak vracíme v reflexi.
(Písek, 130509-2.)